Články / Reporty

Zkušenost ničím nenahradíš (Metronome 2018, den první)

Zkušenost ničím nenahradíš (Metronome 2018, den první)

Davo Krstič | Články / Reporty | 23.06.2018

Program prvního festivalového dne na holešovickém Výstavišti byl v režii jmen, která už něco pamatují. Sexy Dancers se ke své první a jediné desce naživo vrátili po téměř dvaceti letech, dvacítku letos slaví Mezzanine, zřejmě nejlepší album bristolských Massive Attack, a závěr programu byl ve znamení oslav třicátých narozenin Tata Bojs. A to nesmíme zapomenout na Johna Calea, který spoluzaložil Velvet Underground před více než půlstoletím. Papírově to mohlo vypadat, že letošní Metronome je festivalem pro starší a pokročilé, v reálu se ale potvrdila známá fráze o tom, že věk je jen číslo. Že budou Sexy Dancers šlapat jako naleštěná funky mašina, bylo zřejmé už ze sestavy muzikantů, kteří se (všichni svorně v černém) objevili na pódiu kolem do bílé oděného kapelníka Romana Holého. Mirek Chyška, Filip Jelínek, za bicími Adam Koller... V pauzách mezi skladbami nezapomněl Dan Bárta připomenout, že tohle je opravdu speciální koncert („Od roku 1999 jsme spolu hráli jen dvakrát.“) a došlo i na překvapivého hosta – očekávaného Slim Jima zpestřil svým zpěvem Matěj Ruppert. Vypadalo to na vydařený závěr, a to ještě Bárta s Darou Rolins přidali parádní Some People.

To už na hlavním pódiu předváděl svůj falzet Tom Odell, který statečně vyvažoval věkový průměr hlavních hvězd večerního programu. Skotačil na klavírním křídle, nabídl ochutnávku z chystaného alba, které má vyjít na podzim, přihodil dokonce úryvek z Beethovenovy Elišky, ale odezva, až na hrstku věrných v kotli, byla pramalá. „James Blake wannabe,“ shrnul kamarád a přesunuli jsme se na Johna Calea právě v okamžiku, kdy začala I´m Waiting for My Man. Slušelo by se setrvat déle, jenže by to bylo na úkor pohodlné pozice před pódiem, kde už se připravoval koncert Massive Attack.

fotogalerie z festivalu zde

Robert del Naja a Daddy G tak byli téměř na dosah ruky, ne že by na tom záleželo, neboť po většinu času zůstávali skryti v přítmí a stínech. Pozornost na sebe, jak je na koncertech Massive Attack dobrým zvykem, strhávala obří projekční plocha, kde se citáty Hitlera, Stalina a Trumpa střídaly s názvy politických stran (kromě těch skutečných probleskly i vtipné názvy smyšlených, např. Ice Tea Party nebo After Party) a ty zase s českými novinovými titulky či ukázkami z internetových diskuzí. Massive Attack s sebou přivezli řadu hostů. Horace Andy odzpíval Girl I Love You a samozřejmě ovacemi notně podpořenou Angel, na skok se zastavil i Azekel a déle pobyli Young Fathers. Nejvíce se vzpomínalo na Mezzanine, třikrát bylo v setlistu zastoupeno předloňské EP Ritual Spirit a závěr patřil klasikám z debutu Blue Lines – na závěrečnou Unfinished Sympathy zůstal na pódiu kromě zpěvačky už jen Daddy G, který předvedl svůj um ve scratchování, a dvojice bubeníků. Fantastický set, u kterého ani nevadilo, že nenazněl hit Teardrop – bez Elizabeth Fraser by to stejně nebylo ono.

Kdo poté přešel do vydýchané haly čili Moon Stage na narozeninový koncert Tata Bojs, mohl být překvapený, že je místo nich na pódiu Marek Taclík, Jana Plodková a další ze skupiny Sloky (fanoušci seriálu Svět pod hlavou vědí). Překvapení bylo během dvouhodinového koncertu ještě několik, včetně vzpomínání s Markem Doubravou či pěveckých hostovaček Petra Marka a Jaromíra Švejdíka. Dokonce i Klára Nemravová se objevila, i když jen prostřednictvím videopozdravu z New Yorku. Vydařený set, kde kromě povinných čísel došlo i na rarity (Pana Tečku hráli Tata Bojs poprvé od roku 2004), energie na rozdávání... tak všechno nej k narozeninám a vzhůru za dalším dnem a dalšími starými pákami.

Info

Metronome Festival Prague 2018
22. - 23. 6. 2018 Výstaviště, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.