Články / Reporty

Zkušenost ničím nenahradíš (Metronome 2018, den první)

Zkušenost ničím nenahradíš (Metronome 2018, den první)

Davo Krstič | Články / Reporty | 23.06.2018

Program prvního festivalového dne na holešovickém Výstavišti byl v režii jmen, která už něco pamatují. Sexy Dancers se ke své první a jediné desce naživo vrátili po téměř dvaceti letech, dvacítku letos slaví Mezzanine, zřejmě nejlepší album bristolských Massive Attack, a závěr programu byl ve znamení oslav třicátých narozenin Tata Bojs. A to nesmíme zapomenout na Johna Calea, který spoluzaložil Velvet Underground před více než půlstoletím. Papírově to mohlo vypadat, že letošní Metronome je festivalem pro starší a pokročilé, v reálu se ale potvrdila známá fráze o tom, že věk je jen číslo. Že budou Sexy Dancers šlapat jako naleštěná funky mašina, bylo zřejmé už ze sestavy muzikantů, kteří se (všichni svorně v černém) objevili na pódiu kolem do bílé oděného kapelníka Romana Holého. Mirek Chyška, Filip Jelínek, za bicími Adam Koller... V pauzách mezi skladbami nezapomněl Dan Bárta připomenout, že tohle je opravdu speciální koncert („Od roku 1999 jsme spolu hráli jen dvakrát.“) a došlo i na překvapivého hosta – očekávaného Slim Jima zpestřil svým zpěvem Matěj Ruppert. Vypadalo to na vydařený závěr, a to ještě Bárta s Darou Rolins přidali parádní Some People.

To už na hlavním pódiu předváděl svůj falzet Tom Odell, který statečně vyvažoval věkový průměr hlavních hvězd večerního programu. Skotačil na klavírním křídle, nabídl ochutnávku z chystaného alba, které má vyjít na podzim, přihodil dokonce úryvek z Beethovenovy Elišky, ale odezva, až na hrstku věrných v kotli, byla pramalá. „James Blake wannabe,“ shrnul kamarád a přesunuli jsme se na Johna Calea právě v okamžiku, kdy začala I´m Waiting for My Man. Slušelo by se setrvat déle, jenže by to bylo na úkor pohodlné pozice před pódiem, kde už se připravoval koncert Massive Attack.

fotogalerie z festivalu zde

Robert del Naja a Daddy G tak byli téměř na dosah ruky, ne že by na tom záleželo, neboť po většinu času zůstávali skryti v přítmí a stínech. Pozornost na sebe, jak je na koncertech Massive Attack dobrým zvykem, strhávala obří projekční plocha, kde se citáty Hitlera, Stalina a Trumpa střídaly s názvy politických stran (kromě těch skutečných probleskly i vtipné názvy smyšlených, např. Ice Tea Party nebo After Party) a ty zase s českými novinovými titulky či ukázkami z internetových diskuzí. Massive Attack s sebou přivezli řadu hostů. Horace Andy odzpíval Girl I Love You a samozřejmě ovacemi notně podpořenou Angel, na skok se zastavil i Azekel a déle pobyli Young Fathers. Nejvíce se vzpomínalo na Mezzanine, třikrát bylo v setlistu zastoupeno předloňské EP Ritual Spirit a závěr patřil klasikám z debutu Blue Lines – na závěrečnou Unfinished Sympathy zůstal na pódiu kromě zpěvačky už jen Daddy G, který předvedl svůj um ve scratchování, a dvojice bubeníků. Fantastický set, u kterého ani nevadilo, že nenazněl hit Teardrop – bez Elizabeth Fraser by to stejně nebylo ono.

Kdo poté přešel do vydýchané haly čili Moon Stage na narozeninový koncert Tata Bojs, mohl být překvapený, že je místo nich na pódiu Marek Taclík, Jana Plodková a další ze skupiny Sloky (fanoušci seriálu Svět pod hlavou vědí). Překvapení bylo během dvouhodinového koncertu ještě několik, včetně vzpomínání s Markem Doubravou či pěveckých hostovaček Petra Marka a Jaromíra Švejdíka. Dokonce i Klára Nemravová se objevila, i když jen prostřednictvím videopozdravu z New Yorku. Vydařený set, kde kromě povinných čísel došlo i na rarity (Pana Tečku hráli Tata Bojs poprvé od roku 2004), energie na rozdávání... tak všechno nej k narozeninám a vzhůru za dalším dnem a dalšími starými pákami.

Info

Metronome Festival Prague 2018
22. - 23. 6. 2018 Výstaviště, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.