Co zbylo z Autechre

Do středy jsem říkal, že anglické legendy elektronických experimentů Autechre jsem na živo ještě nikdy neviděl. Nic se na tom nemění ani po návštěvě jejich koncertu v MeetFactory. Autechre splnili, co slíbili, a zahráli v naprosté temnotě, tak jak to deklarují v požadavcích na svá vystoupení propagující letošní pětialbum Elseq 1- 5. Trochu to připomnělo dnes už nefungující legendy žánru The Future Sound of London, kteří za sebe kdysi posílali převodníky ISDN a hudbu přes ně aktuálně vysílali ze svého londýnského studia.

Ocitl jsem se v premordiální sonické jeskyni, ze které se nedalo jen tak utéct. Temnota nekompromisně pohltila i barový pult, a tak nebylo úniku ani tam. Autechre měli v úmyslu zastavit běžný chod věcí a umrtvit přetěžované vizuální vjemy všech přítomných, nicméně v době smartphonů to není tak jednoduché. Temnotou probleskovaly displeje jak světlušky a hledaly svůj záchytný civilizační bod. Na pódiu byly k vidění jen dvě rozmazané šmouhy velmi potemnělého světla a já zavzpomínal na četbu Meyrinkova Golema, kterak se v po nocích zjevoval za okny místnosti bez dveří. Byl to návrat do prenatální zkušenosti, průlet černou dírou nebo pokus o zhudebnění temné hmoty? U Autechre je těžké odhadnout, které skladby ze svého nespočetného repertoáru zahráli, nicméně dá se předpokládat, že se jednalo o fragmentární improvizace či selektivní výběr jejich sequencerových presetů. Ke slovu přišla spletitá skrumáž povětšinou atonálních a arytmických zvuků, ze kterých občas vyplula konkrétnější figura, aby ji zas pohltila propast odcizené temnoty. Po nenápadném konci nastalo opět světlo, na pódiu však zbylo prázdno.

Součástí zvukového rituálu byli i Andy Maddocks, zakladatel labelu Skam, a hlukový experimentátor Russell Haswell, kteří se kdysi setkali s Autechre ve společném projektu Gescom. Na letošní evropské tour se jejich dráhy po letech protnuly. Maddocks tentokrát zastával roli dýdžeje, když zabrousil až hluboko do minulosti a pustil i starší tracky od Autechre, které ještě dodržovaly určitý rytmický kodex. Haswell pak zůstal věrný extrémní kombinaci noisových hradeb a pokřivených techno beatů, které nekompromisně servíroval ještě za světla. Akce budiž pochválena.