Reklama
Reklama

Colin Stetson a hranice možného

02/5/2017

Stetsonova metoda se vymyká chápání. Jeho skladby pořád ještě nejsou dokonalé, ale postupy jsou unikát.

Reklama

Hodinový poslech sólového saxofonu nezní jako ideální zábava na sobotní večer. Pokud ovšem není saxofonistou Colin Stetson. Jeho nahrávky, které vydal montrealský label Constellation, představují svérázné pojetí hry na saxofon zásadně odlišné od jazzového standardu. A sběratelům hudebních zajímavostí nabízel jeho první pražský koncert také možnost zblízka se podívat, jak vytváří hudbu.

Při sledování jeho hry totiž člověk musí žasnout. Stetson prokazuje mimořádné schopnosti a nedělá mu problém hrát na klasické ságo, ale i obrovitý bassaxofon, desetiminutové skladby bez přestávek. Aniž by při vlažné komunikaci s publikem nebo při komických výměnách se zvukařem působil zadýchaně. Nejvíce fascinující je ovšem jeho schopnost vytvářet v reálném čase hudbu o několika vrstvách, které se často výrazně liší a fungují v kontrapunktech.

Jeho metodu je možné odhalit jen zčásti. Stetson snímá zvuk v ústí saxofonu, odkud pochází klasický ryk, ale to je jen jeden prvek jeho palety. Kontaktní mikrofon připnutý na oblast hlasivek umožňuje doplňovat zvuk saxofonu magickými nápěvy beze slov, kromě toho využívá Stetson další mikrofony: cvakání klapek supluje běžné rytmické nástroje a mikrofon uvnitř dodává jemnější, konkrétnější zvuk. Jednotlivé stopy zvukař zřejmě procesuje, jinak ale koncert dodržuje Stetsonovy zásady - žádné smyčky, žádné samply, jen maximální využití cesty vzduchu z plic do nástroje.

fotogalerie z koncertu zde

Reklama

Tohle omezení s sebou nese i určité nevýhody. Skladby si jsou dost podobné a i použité prostředky se opakují, stetsonovská variace na minimalistický směr klasické hudby (s jazzem má společný jen saxofon) může působit poněkud neživě i neuměle. Jenže hudebník s tímto handicapem neustále pracuje a album od alba posouvá hranice fyzicky možného a zároveň dosahuje čím dál pestřejších nuancí. Den před koncertem vydané album All This I Do for Glory je lyričtější, emocionálnější a propracovanější než jeho starší tvorba a právě z něj pochází i nejsilnější položka koncertu, v níž Stetson rozvíjí taneční potenciál své hudby do jakési pravěké obdoby industrial techna.

Stetson naživo potvrdil status naprostého unikátu. Hudební oblasti, ve kterých se pohybuje, jsou prakticky neprobádané, přesto máte stále chuť jít dál a hlouběji. Počkáme na epigony? Pokud se najde někdo s takhle výkonnými plicemi.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama