Colour Meeting: Festival na porcelánu

Na travnatém place mezi rybníkem a městskými hradbami rodného města Bohuslava Martinů se vyloupla stage, pár prodejních stánků a občerstvení, nemajíce mezi tuzemskými festivaly konkurenci. Langošovo-pizzové peklo nedorazilo, v Poličce čeká paella, guláš, brambory s tvarohem, špenátové těstoviny, domácí koláče, salátový bar a mnoho dalších pochutin, takže to má zahajovací kapela, svitavští folkáči Do větru, těžké. Gastronomická konkurence jim obecenstvo krade, vrcholem je servírování na květovaném prastarém porcelánu, snad z kredence poličských praprababiček. Talíře si nesete jako svátost, fascinace dávnými dekory nezná mezí. Do větru se drží statečně, texty a nálada jsou místy až „hlasovské“, zpěvačka Veronika Bartošová je k neukočírování a čas plyne více než vesele.

Zpívající kreslíř Mirek Kemel dorazil nejen s kapelou, ale i hostem Vladimírem Javorským, toho času ukulelistou, skvělým zpěvákem a saxofonistou. Anděl, Mrtvolky i písně z čerstvé desky Nic víc, kterou právě Javorský produkoval. Déšť sice rozhání obecenstvo na všechny strany, hraje se však dál, přídavek je milou nutností.

Se stmíváním je čas na prvního zahraničního hosta. Švýcarská parta Jaro Milko & The Cubalkanics, cumbia, šedesátkový surf rock, žádná laciná latino diskoška, ačkoliv vás roztančí během pár minut. Dominuje Milkova kytara a rytmická sekce Erica Guta a Ines Brodbeck, absenci basy vyrovnávají trombonista Luke Briggen a klávesák Eric Gilson. Představte si Firewater zkombinované s Django Reinhardtem, kterak si berou na paškál moravskou lidovku, coby refrén vyřvávají „a já se točím“ nebo napíšou instrumentálku na téma Krtek. Zdá se vám to podivné? Milko má kořeny v Čechách, na dovolené ho okouzlila Kuba, hrával s balkánskou kapelou a rozhodl se všechno propojit. Nový objev evropské world music má na kontě desku Cigarros Explosivos!, výbušná kariéra zaručena. Večer je sice chladný, návštěvníci jsou ale rozehřátí víc než dost. Po kubánském nářezu přichází Traband, zrající jako víno, písně se ani po letech neomrzí a do rytmu sebou plácají i ryby v rybníce.

Hodinou duchů patří pražským elektro šelmám Vložte kočku. Úderná čtveřice v modrém oparu den uzavírá, pár hodin ještě duní bubny z čajovny a cinkají lžíce o talíře, spát se jde až s kuropěním.

Po prvním dni na Colour Meeting už si vyhrazujete v diáři čas na příští ročník, genius loci místa vás naprosto omámí. A pak že láska na první pohled neexistuje.