Colours 2017: Pakoni, vypravěči a kazatelé

Druhý den začíná moc brzo – a moc zapařeně. Příběhy lidí v osm ráno v hospodě. Slovák se baví s moravským párem a vypráví o Digitalism. Fronty na sprchy, fronty na kafe, čištění zubů v zástupu. Pakoni u napajedla, stáda v kempu, stáda v areálu...

Svůj první koncert v Česku si odbývá Kenny Anderson alias King Creosote. Nad areálem se ještě chvíli předtím střídají dvě barvy – šedivá a modrá, poryvy větru neslibují nic dobrého. Vřelý hlas skotského písničkáře naštěstí rozhání všechny mraky a rozprostírá se klid. Slunce na nebi i v duši. Velikost pódia a malá intenzita čtyř nástrojů si při některých skladbách vybírá svoji daň a ne vždy se tak daří navázat vztah s publikem, které v těch chvílích propuká v polohlasnou diskuzi. Jinak ale Creosote plní očekávání, nedojímáme se, několikrát ve společnosti dud vynikne i temperament, který bychom na skotských vřesovištích nečekali. A taky smích, když zpěvák odhání vosu (prchá před ní) nebo když hledá v publiku Velšany.

fotogalerie z festivalu tady i tu

Nelze nezmínit LP a Michaela Kiwanuku. Dva velké hlasy, dva vypravěči příběhů. Každý vypráví po svém: Laura Pergolizzi se snaží probudit pozitivně laděnými písničkami radost, hodně komunikuje s publikem, předvádí rozsah. Koncert pro zaplněný prostor před hlavní stagí nemá problém utáhnout, taková je síla stadionového folkrocku. O vystoupení se bude ještě dlouho mluvit. Kiwanuka v každé písni ukrývá jeden příběh, je nejenom vypravěč, ale i mluvčí – láska, smutek, naděje, sociální témata. A věříme mu to. Nejlépe to vystihuje, když zpívá prostý text: „I’m a black man in a white world,“ v tom bylo všechno. Slovo soul je pro něj příliš těsné. Když vznikal, ještě ani nebyl na světě, nasákl jím však dokonale a okořenil ho různými vlivy od jazzu až po rock. Těšíme se na srovnání s Benjaminem Clementinem.

Druhý den je vůbec bohatý na vypravěče, Warhaus jsou další. Frontman Maarten Devoldere, známý z Balthazar, káže. Je to kacířství, ale představujeme si Nicka Cavea, tak dokonale opanuje pódium a podmaňuje si publikum. Repertoár jednoho alba není na hodinový koncert dostatečný, a tak kapela přidává dlouhé jamy a hraje si s atmosférou skladeb. Žádná nastavovaná kaše to ale není. Večer pak končí s dokonalým živým setem UNKLE.