Colours od Ostrava: Perličky na dně

Není nad to, když vás ve stanu po ránu probudí smska o smrti Alana Vegy ze Suicide s komentářem aspoň mu nebylo 69, ale 78. Pouštím Three Decades od Horrors, natahuju černou aspoň na nohy a roztahuju záclony vědomí. Nebe nad Ostravou se tváří nadějně, ale po včerejším propršeném dni nevěřím ničemu, natož svým očím.

Částečně je to počasím a mou zmlsaností, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velké stejdže jsou rok od roku zahlcenější kapelami za zenitem nebo výplní, kterou nezachrání pěkně napsaný PR text. Ale většina to zjevně neřeší a juchá na “šokující” zpěvačku Caro Emerald vezoucí se na módě elektro swingu a coververzí hudby z hollywoodských filmů, Monkey Business (panebože, ať už nehrajou) nebo na rockové lamače srdcí Kodaline. Když jdu davem z Thievery Corporation, jejichž desku The Richest Man in Babylon považuji za skvost downtempa, míjím davy, které by evidentně tančily i na Elán.

Na Full Moon Stagi si těžko zařaditelný (tudíž i zajímavý) slovenský Ospalý pohyb prožije chvilku hrůzy, když vypadne zvuk. Chlapy to nerozhodí a za chvilku si jedou svou neotřelou kombinaci alternativního rocku a elektronických ploch. Objevuju pro sebe Nauzea Orchestra. Naprostý uhranutí. Nadžánrový industriál s prvky elektra, country i postpunku z Ústí nad Labem, muži kolem půl, v půl a dál. Syrovost, neskutečný texty v češtině i němčině - přirozeně - pohnuté Sudety ze sebe zase vydávají to nej. “Jsem ideální muž, najdu si tě v kurzu pro přeživší” by se mělo tesat.

Chvilku reju hlavou do koberce ve vinné sluji a srkám Dornfelder, abych přežila lijány deště. Své špinavé kouzlo čvachtání bahna ve vítkovickém železárenském komplexu má. Zocelí vás. Stmívá se, po zrezivělém plechu se posouvají projekce kutajících havířů a naložených vozíků, do rytmu hlasité americany se svůdně vrtí esence temné ženskosti Carla Lippis s hudebníky z italských Sacri Cuori. V davu je hmatatelně cítit erotický náboj. Krása sledovat, jak chlapi berou na klasickou ženskost - cigaretová sukně, podpatky, upnutá halenka, černé mikádo - zvrhlejší verze Mii Wallace z Pulp Fiction. S šarmem kabaretiérky se nestydatě nabízí davu. Když proklatě silným hlasem zpívá směs blues, Cold Cold Heart Hanka Williamse a bourá stage profláklou Bang Bang ( My Baby Shot Me Down), je vidět, že si to proklatě užívá. Vykřičník za sobotou vytepou do železa Please the Trees. Skoro mě irituje, že se stávám oficiální fanynkou, ale těžko si pomoct. Je to jako by každej koncertní set znova stavěli, jako bych byla pokaždý na koncertě nějaký jiný kapely. Úplnej šamanismus.