Colours of Ostrava: chčije a chčije

Chčije a chčije, jak pravil děda Komárek. Sobota je, co se týká programu, slabší den a počasí mu na atraktivitě ještě signifikantně ubírá. Z domu nás vytahuje hlavně hlad a vidina pořádné porce dlabance z hojného spektra stánků s vegetariánským občerstvením. Colours jsou i gastronomickým zážitkem, takový festival ve festivalu.

Nauzea Orchestra mi nikdy neučarovali, je ale fakt, že jejich hudba má specifickou atmosféru, snad je to tím severem, kapelám se tam tohle děje. Kodaline jsou asi největší hvězdou celé soboty, ale rychle se s nima loučím, zbytečné trápení. Sacri Cuori. Jakožto člověk, který zdědil zálibu v klasických westernech, si to užijete. Kdyby Ennio Morricone psal hudbu pro garážovou kapelu, dopadlo by to asi takhle. Hostující svůdnice Carla Lippis u mikrofonu publikum rozpálila a roztancovala i přes to, že se celou hodinu brodilo v kalužích a klouzalo po blátě.

Konečně si můžu odškrtnout, že jsem viděl DVA naživo. Tenhle pár mimozemšťanů, který s unikátním žánrovým mixem a divnojazykovými texty slaví úspěchy i v zahraničí, nezklamal. Tanc, tanc, tanc! Už zbývají jen Villagers na indoorové Vítkovice Gong stagi. Systém rezervací není ideální, nicméně když se člověk jednou dostane dovnitř, prostor krásně zrekonstruovaného plynojemu přebudovaného na divadelní sál ho odmění. A kapely jako Villagers se do něj hodí, Connor O'Brien a jeho kumpáni se svým křehkým folkem do prostoru přesně zapadli. Vystoupení bylo příjemnou tečkou sobotního programu, tím spíš, že se atmosférou blížilo klubovému koncertu, což bylo osvěžující.