Colours of Ostrava: kurva vedro

Když už vám parta australských chlápků řekne, že je tu kurva vedro, máte problém. Poslední den Colours se nesl hlavně ve znamení únavy z předchozích dnů, neskutečného tepla a neskutečného nářezu s Graveyard Train.

Aby se člověk dostal na Drive Stage, čekala ho procházka přes Saharu, ve kterou se proměnil nechráněný prostor před hlavní scénou festivalu. Tahle pouť ale stála za to, protože už v půl páté to tam rozbalila parta Graveyard Train se svým upoceným country z australské (b/d)uše. Během koncertu v narvaném stanu pak člověk zpotil triko raz dva, zvlášť v předních řadách. I díky velkému nasazení kapely parádně našlapaná show, které dominoval hlavně sborový zpěv v občas až neuvěřitelně vygradovaných skladbách. Graveyard Train jsem si zamiloval na první poslech týdny před festivalem a oni už tak vysoká koncertní očekávání přebili a zašlapali do prachu během několika skladeb. One day all will be gone. Country není mrtvé, Drive Stage si zase ospravedlnila svojí existenci stejně jako loni a Graveyard Train vystřihli dost možná nejlepší koncert festivalu.

A australské odpoledne pokračovalo i nadále, nejenom klimatickými podmínkami. V momentě, kdy ještě Graveyard Train končili s elvisovským přídavkem Fever, na hlavní scéně startoval John Butler. Skvěle vytříbená kytarová technika, dlouhé vyhrávky i chytlavé a houpavé melodie vs. spalující slunce. Byla z toho minimálně remíza, řada lidí nakonec přeci jen zůstala na ostrůvcích stínu rozesetých kolem. Na hrací čas ještě za světla dojela i jedna z největších hvězd festivalu, američtí melancholici The National, jejichž hudbě i prezentaci by tma vyloženě pomohla. Na vedlejší scéně zabojovali s únavou publika psychedeličtí Goat a celý festival pak zakončil John Newman.

Letošní ročník Barev se povedl a člověku se ve výsledku z Ostravy ani moc nechtělo. Bohatý výběr interpretů ze všech koutů (hudebního) světa, kde si každý musel najít to svoje a nejspíš i něco navíc. A highlighty festivalu? Kromě Graveyard Train ještě Slim Cessna´s Auto Club, Chet Faker nebo Ólafur Arnalds, nezklamal žádný z headlinerů. Velkým překvapením byl nářez Shaka Ponk a nejvíc strhující popinou se prezentovali Bastille. Takže za rok zas a tentokrát snad už zase bez Zaz. No dobře, tyhle vtipy už jsou trochu ohrané.