Colours of Ostrava objektivně?

Colours vymysleli dobrou fintu. Takovou agitku ve stylu "konec dobrý, všechno dobrý". Předchozí dva ročníky to mohla být náhoda, teď to vyhlíží jako regulérní strategie. Sází na ni dokonce tak, že poslední odpoledne zaplní Horkýže Slíže nebo Chinaski (a nebo opačně: že si dovolí neuzavřít jimi festival). Kroutíc hlavou spekulovala jsem, co je cílem nedělního programu. Dostat do areálu co nejvíce lidí? Rekordní počet 41 tisíc festivalových návštěvníků by tomu odpovídal. Různorodá směska vytvářela nekonečné proudy multigeneračních chtivců, areál i přes tropy praskal ve švech... vítězství? Pro Colours Production určitě. Jenže Colours zároveň začínají připomínat nenasytné monstrum. Jak jinak vysvětlit politiku "každému trochu" (více o bizarní dramaturgii tady)? Colours jsou čím dál podobnější Glastonbury či Szigetu. Vždycky je možné zakotvit u malé vyhraněné scény a zdaleka minout hlavní "lidové" dění, je proto ale v pořádku koncept festivalu s rozmazaným profilem?

Zpátky k finále: večer se blýsknul především čtyřlístkem John Butler Trio – The National – Goat - John Newman. Zklamali snad jen The National, kteří se drželi dost při zdi. Jindy vtipný Matt Berninger byl zamlklý a koncert nabídl jen slušnou poslechovku. Hlavním tématem dne byl John Newman. Předloni zachraňovala dojem Janelle Monaé, loni Jamie Cullum. John Newman je dalším z euforiků, kteří umí udělat velkou show, a přitom nezapomínat na slušné hudební vychování. Překrásný vizuál jako vrstva projekcí, dobrá choreografie, velkolepý zvuk, kvalitní soul-pop... Newman je krapátko primadona, ale jako antidepresivum působí dokonale. Vyčerpanému, zmírajícímu publiku zvedl náladu a Colours udělal neskutečnou službu. Nic není pro festival důležitější než poslední dojem.

Proč tedy tolik kritiky? Vynikajících koncertů bylo mnoho, starých i nových vychytávek taktéž (vinárna, pitná voda, Radegast pub, zdravé stánky atd.). Jenže není všechno zlato, co se třpytí. I na další ročník s chutí zamířím, ale chci být objektivní. Když napíšou, že jde o nejlepší český festival, ptám se: a co když ne? Je potřeba zvážit hodnotící kritéria. Nejlepší znamená největší? Nejmasovější? Nejpopulárnější? Nejmazanější? Ano, Colours přináší zdánlivě vše, co si člověk může přát. Filmy, divadla, alternativu, underground, mainstream, jarmark, cirkus, art... Trocha skromnosti by ale neuškodila.

Takže poslední dvě poznámky:

1\. Dnešní aktualizace na facebooku "NEJ místo na Colours of Ostrava" je, pokud se nepletu, čistou kopií modelu, který léta funguje na Pohodě. Pokud se Colours chtějí takto jednoznačně inspirovat, mohli by zařídit např. desinfekci a vodu u všech toalet. Klidně za cenu nižšího počtu kapel. Díky.

2\. Zpřístupněný betonový kolos Svět techniky, který zatím zeje z větší části prázdnotou, ukrýval funkční kino a scénu České televize. Proč se organizátoři nesmilovali a nezaplnili obrovitánskou, navíc klimatizovanou plochu odpočinkovými místy? Situace v areálu se lepší, ale možností k příjemnému posezení, ukrytí ve stínu nebo k zevlení na trávě je pořád minimum... Colours by mohli dostat zelenou.