Com Truise - jako suverén

Po necelých čtyřech letech se do MeetFactory vrátil americký producent Com Truise, který se proslavil jako restaurátor estetiky osmdesátkových videoher. Čekání na večerní vystoupení si zkrátil návštěvou Pražského hradu a studia Radia 1, kde promluvil o připravovaném materiálu. Prozradil, že v dubnu přijde s novým EP a jen co se vrátí z evropské tour zpět do Států, tak dodělá i dlouhohrající desku. No a vzhledem k tomu, že půlku z ní má už hotovou, tak bychom se jí měli dočkat do vánoc… A jaká že bude? V základu by se neměla lišit od starších. Změnou ale budou nové postupy nahrávání.

Úterní večer otevřel slovenský producent Pjoni se svým novým audiovizuálním projektem Isama Zing, do kterého pozval Michaelu Chmeličkovou (Planeta 220). Výtvarnice sice zaujímala místo ve stínu na kraji, ale s prvním svižnějším obratem v setu si přivlastnila celou stage, skrze plátno nechávala rozkvést vizuál, který tvořila v reálném času. Dohromady s trapovými beaty to do sebe skvěle zapadalo. Solo Pjoni je o něco přívětivější než po boku svého kolegy Ink Midgeta, s kterým často hrává. To byla zase jednou předkapela stejně výživná jako kdejaký headliner.

Com Truise nastoupil jako suverén. Sál nenechal ani na chvíli oddychnout a hned do pléna vypálil ikonickou VHS Sex. Od starších kousků se postupně posouval k těm novějším a představil i nový singl Silicon Tare. Bohužel vystoupení ztrácelo postupem času kvůli své monotónnosti tah na bránu a bylo zbytečně roztahané, klidně bych se spokojil s padesáti minutami namísto hodiny a jednoho přídavku. Od hudby, která je ztělesněním osmdesátkových synťáků, asi nejde čekat nic jiného, ale ten, kdo si v nich libuje, musel odcházet spokojený.

Jen projekce byly zklamání. Od někoho, kdo svoji hudební kariéru staví na kombinaci hudebních podkladů vizuální popkultury a živí se jako grafik, bych čekal trochu více. Jasně že na nich bylo vidět, že si s nimi někdo dal záležet, jednotlivé úseky byly vypracované a dotažené do detailů. Jenže po chvíli se obrazce začaly opakovat a celé to tak působilo jako opatrné brouzdání po barevném povrchu. Jako demo nějaké videohry, jejíž plná verze se neustále z neznámých důvodů odkládá.