CoO 2016, den poslední: Tancem vpřed

Boys Noize pasuji na největšího schizofrenika festivalu. Nedopřál nám set, lepil jednotlivé tracky - jak mainstremový dance, tak tekno. Odpovídá to náladě poslední desky - na Mayday taky míchá hrušky s rohlíkama. Ale těch úliteb diskotékovému publiku bylo krapet moc. Přitom některé techno části neměly chybu a jeho show dotahovala nezapomenutelného Dangera z loňského roku. Minimálně bohatou a členitou světelnou instalací s parovody na pultu. Co chybělo, byla koncepce, která by nás udržela ve varu.

Ale nevadí. Víte, jak se sluší odnést si "objev Colours"? Přišlo to na poslední chvíli, ale mám je! Mým objevem byl zavírák Full Moon Stage, Mueran Humanos. Jejich dekadentní atmosféra a naše ztěžklá těla v neúprosném rytmu odpovídala nádherné scenérii zapomenutého klubu na periferii. Naživo byli prudší než z alba a zpěv dokonce tu a tam připomínal Brigitte Fontaine. Vládla tu španělština, nasamplovaný tesklivý smích, dlouhé klávesy a mohutný pohyb strojů v podlaží... Nedalo se nevzpomenout na Papalesca a Nihilisty. Tančila bych na ně do úmoru!

Ale svět tomu chtěl jinak. Svět potřebuje happy endy, a proto přijeli Underworld. Nečekala jsem nic, dostala jsem plnou náruč. Jejich přímočaré, jednoduše vedené tracky jsou tak úžasně retro. Líbil se mi jejich zvuk, líbil se mi Hydeův svetr, jeho pohyby z devadesátek, jejich Jumbo, Cowgirl i finální Born Slippy. Pod nohama vyčerpaného publika se tancem konečně zvířil prach, jak to známe, a odér podivnosti seniorům přístupné neděle odvál do ztracena. Neděle je mrtva, sláva ji.