Creepy Teepee: Jako každý rok?

Jako každý rok. Když člověk přesedá na kutnohorským hlaváku na courák do zastávky Kutná Hora město, potká většinou první návštěvníky Creepy Teepee, rozpoznatelný na první pohled. Jako každý rok. Křiklavý barvy, divný outfity, modely ze sekáče feat. uniformy ze Star Treku. Můžete se proti tomu vymezovat nebo zaujmout jakýkoli jiný postoj, stejně je to ale každému jedno. Jako každý rok. V parčíku před areálem pak sedí skupinky lidí, jako každý rok, a s odpolednem se pomalu plní i samotný pivovarský dvůr. Creepy Teepee vol. 6, sobota. Domácká atmosféra, ať už to tady znamená cokoliv. Jako každý rok.

ALE. Zatímco u všech předchozích ročníků bývalo zvykem, že se hrálo jen na venkovní stagi, tentokrát se střídaly koncerty venku a uvnitř. Líné plynutí nahradilo neustálé přebíhání zvenku dovnitř. Po prvních Pretty Old Sound tak hned začínají Le Bain de Maid uvnitř. Chebská screamo kapela, o které by se rozhodně mělo vědět víc. Nejen název připomene francouzské emo staré školy, melancholie tryská ze zatěžkaných riffů. Zdatní kolegové profláklejších Drom nebo Esazlesa, kteří ostatně měli hrát na Krýpku o den později.

Pak už jde všechno ráz na ráz, možná až trochu moc. Vcelku fajn rakouská kytarovka Live Crush venku, uvnitř Peleton ze stáje Silver Rocket, škoda horšího zvuku poloprázdné haly. Po nich instrumentální dvojice Tomáš Palucha. Poslouchám se zatajeným dechem, každý akord obou kytar se splétá pomalu a dlouho rozeznívá vzduch i industriální projekci. Chrámový zážitek, ani nepotřebuješ Svatou Barboru. Hned a bez oddychu Old Soul z Michiganu venku, kapela, která nedávno vydala splitko z plzeňskou Nicotou. I na velké stagi za odpoledního slunce zní hardcore přesvědčivě, i když si dovedu představit lepší čas a prostor. Vzápětí po nich Nicota uvnitř, další silný zážitek, jsem jako vždy roztrhán na kusy. Vrchol dne už odpoledne, určitě.

Silných emocí je moc, bez uvolnění, a pořád je ještě denní světlo. Podvečerní kapely tak sleduju zpovzdálí, uvolnění tempa přinášejí Latviri, nová stoner kapela Tomáše Kopáčka z Black Tar Jesus. S pozvolným soumrakem přichází ke slovu víc elektroniky než kytar a atmosféra pozorného naslouchání a odpoledního postávání se přelévá v ostrou párty. Taneční Patten s projekcí rozteklých barev je důstojná náhrada Le1fa, pak Actually jako dekadentní protiklad Madonny ze sedmdesátek. A mezitím a potom další projekty v hale uvnitř, šílená elektronika, tělo na tělo... spousta těl na spoustě těl... Nemám správné vyladění, nestíhám. Zběsilý tep v pivovarské hale neopadává, únava vítězí.