Dánské kšandy a kníry. WhoMadeWho

Tým United Islands v pravidelných intervalech přiváží hvězdy světové hudby (jak ve smyslu world, tak ve smyslu světové) i na samostatné koncerty. Po Joeovi Bonamassovi a Rachidu Tahovi přijeli do žižkovské Akropole na své první české vystoupení dánští disco-punkeři WhoMadeWho.

Předkapela byla vybrána promotéry z internetové soutěže a vděčný úkol zahrát si na jedné z legendárních stagí v Praze padl na strahovské We Are Analogs. Pro trojici mladých hudebníků to byl velmi pravděpodobně dosud největší koncert, který na samotném začátku zaváněl fiaskem v podobě vylidněné Akropole, vydatně kontrastující s narvaným guestlistem. Naštěstí se ukázalo, že lidi pouze tráví čas ve foyer a přilehlých barech. Profesionálně zvládnutému vystoupení nebylo objektivně co vytknout. Hudba se jasně hlásí k post-punku, zdelayovaná kytara trylkuje, rytmický aparát groovuje, znáte to. Kluci by se určitě našli i v post-rocku, jen vynásobit délku skladeb dvěma. Ale takové TO, díky kterému by byli zapamatovatelní, jim nepochybně schází.

Stačí zadat do Google Pictures WhoMadeWho a máte o zábavu postaráno. Sebeironie třem seveřanům nechybí, a i když zvolili pro pražskou zastávku relativně konzervativní motýlkovo-kravatový outfit (porovnejte s kostrou, farářem nebo nahotou), tak zappovský knírek kytaristy Jeppeho Kjellberga posloužil k všeobecnému obveselení. Vzhledem k nástrojové vytíženosti nemnoha členů kapely zůstává naprostá většiny elektroniky v přednastavených samplech, což nemusí být vždycky na škodu. Takto se mohli oba chlapíci v popředí věnovat bohaté a netrapné interakci s publikem, a to především se sličnými slečnami v předních řadách – circle pit, do kterého se nebojíte vstoupit. Stále neuspokojivě (ne)zaplnělý sál měl skutečně nad očekávání dobrou atmosféru, která připomínala vydařenou diskotéku.

Hudební aranžmá tomu napomáhaly – oproti spíše rádiovým albům se místy vydatně šláplo na plyn, tedy na distortion spínač. Hity umějí WhoMadeWho psát velmi dobře, jen z posledního alba jsou Dreams, The Morning nebo Another Day tutovky. A chytře poskládaný set neměl slabou chvilku, snad i díky rozumné délce. Nikdo nebude vychvalovat instrumentální náročnost jejích hudby, stejně jde především o to, jak dokážete 4/4 rytmy a pár akordů prodat. A tohle vyšlo draho. Navíc přiznaný akcent ve zpěvu je často dost sexy (teď teda myslím spíš na Björk) a Tomas Høffding zpívá skvěle. A nelze se nezmínit o techno třešničce na závěr. Největší hit Bennyho Benassiho byl až překvapivě logickým a vhodným vyústěním celého večera. Od hitu k hitu přes hity, dá se říct.

Co se naopak říct nedá, je, že WhoMadeWho přesvědčili jen přesvědčené. Značná část obecenstva fanoušky asi ani nebyla a ocitla se v paláci severských tanečních rytmů spíš náhodou. A víte co? Možná už jimi jsou. Satisfaction.