Desire city na dlani (Houpací koně)

Houpací koně přivezli kus severočeského Ústí do pražského Lucerna Music Baru. Jako by to byl jiný svět. Alternativní rock zakládající si na stavbě gradace napětí a silných (pro některé temných) textech s jednoduchými refrény v podání charismatického autora, kytaristy a frontmana v jedné osobě Jiřího Imlaufa – pro ty, co rádi škatulkují.

Role předskokanů se zhostili Tomáš Palucha a krátký, ale našlapaný půlhodinový set představil hlavně plody aktuální práce na novém materiálu. Minulý rok vydala kapela první samostatnou, překvapivě písničkovou desku Guru, ale kdo se těšil, že si ji na koncertě obstará na vinylu, měl smůlu, rozprodáno. Oproti nahrávce se duo vrací k instrumentální tvorbě. Do Music Baru si přizvali kytaristu a nechyběly ani bicí, za které zasedl Zdeněk Jurčík z Priessnitz. Jak bude vypadat nové album? Můžeme se těšit na koncept gradujících variací na základní motiv a tvrdší kytary.

fotogalerie z koncertu tady

Obavy z poloprázdného klubu se během vystoupení Tomáše Paluchy rozplynuly. Za klávesových tónů Nečekat z nejnovějšího alba Kde jste mý přátelé dneska v noci? odstartovali Houpací koně svůj set. Precizně odehraným skladbám znějícím jak z nahrávek nelze technicky nic vytknout, ale od koncertu fanoušek očekává něco navíc. Probuzení z příjemného zasnění nastalo v polovině, kdy se na stage vrátili Tomáš Palucha a společně si střihli Účet. Osm muzikantů včetně obou bubeníků dělících se o jednu soupravu bicích se na pódium sotva vměstnalo, ale bylo to strhující exposé.

Euforie publika z nečekané spolupráce se přenesla i do zbytku programu, jehož hlavní část zakončili Koně Mapou, když její věnování směřovalo za zesnulou kamarádkou Janou. Po krátkém přemlouvání završili Houpací koně čtyřmi přídavky ze své ranější tvorby, úspěch sklidila zejména „píseň z bistra“, která dala kapele jméno. Koncertu těžko něco vytknout, snad jedině to, že mohl být delší. Devadesátiminutový nepolevující set však pokryl to nejlepší napříč tvorbou a ukázal že "ještě má smysl to táhnout".