Disclosure: školácké oťukávání s elektronikou

Disclosure měli svůj koncert původně odehrát už v únoru, bohužel kvůli komplikacím s halou jej museli pár minut před začátkem zrušit. Pořadatelé z Fource Entertainment naštěstí obratem vyjednali nové datum i nové místo - Forum Karlín. To disponuje nejen ideálním prostorem a technickými standardy, od vzduchotechniky po čistý zvuk, ale i dostatečným množstvím barů, kterých si takový koncert žádá dvojnásob.

Od prvního probliknutí masivních světel bylo jasné, že koncert britských bratrů bude především jedna velká audiovizuální party. Pokud jste přišli pouze s ambicí stát se na hodinu a půl králem či královnou parketu, zatančit si na známé písně, tak jste museli odcházet nadmíru spokojení. Disclosure totiž servírovali jeden hit za druhým, navíc povětšinou pouze v lehké úpravě zvýrazňující taneční linku nebo úderný beat. V setlistu se tak našel prostor především na písně se slavnými vokálními hosty. S těmi však šlo během živé show pracovat nápaditěji, než je pouze pouštět bez gradace a jakékoliv větší logiky. Kromě F for You se zpěv nepatřičně topil v halfplaybacku a podkladu a působil téměř zbytečně.

Bohužel se tak nedostalo na starší našláplé kousky bez vokalistů jako Grap Her nebo Apollo, které nápaditě pracují s klubovým housem. Show byla popovým spektáklem, jenž zanevřel na samotné počátky kapely. Tomu odpovídala i vizuální show v čele s obří světelnou stěnou protaženou přes celé pódium a několika vznášejícími se reflektory, které poletovaly nad dvojicí muzikantů. Ti se usídlili za nástroji, které byly upevněny na kulatou konstrukci připomínající vesmírné plavidlo. Celý vizuál ale dával smysl pouze chvílemi, a to tehdy, kdyý se ho podařilo sladit s tempem a náladou písní. V úvodní White Noise se celá scéna zbarvila do bíla a v závěrečné Latch zase nabídla několik známých obrysů tváře z přebalu první desky Settle. Jinak nezaujala. Vyjímkou byla píseň Willing & Able, když se za zády muzikantů objevovaly černobílé siluety zpěváka Kwabse. Naopak nejtrapnější bylo, když se na stěnu promítala ve zpomalených záběrech samotná kapela.

Nevím, co se to v Praze poslední dobou děje, ale na každé druhé party je vměstnán stánek s občerstvením. Nejsem proti, na dlouhých akcích určitě přijdou vhod, ale na klasickém koncertu, kdy po jeho skončení musíte opustit prostor, protože se v něm nic neděje, smysl nedávají. Tím spíše, když prodáváte párky v rohlíku a smrdí to kolem vás jak na nádraží nebo u školního bufetu. K celé akci tak nejvíce pasuje slůvko průměrná. Průšvih to nebyl, ale nic navíc taky nikdo nepředvedl. Přitom by stačilo udělat pár odvážnějších úprav songů nebo proházet setlist... Společně s vůní parků u vchodu nás Disclosure vrátili do pubertálních let, když jejich set připomínal školácké oťukávání s elektronikou.