Divná sova na peróně - Weird Owl vs Sirius

Ne pokaždé se stává, abych si ke psaní o koncertu musel pustit do sluchátek srdcovky dané kapely. Bohužel v případě Weird Owl to je nutné, protože z desky zní tahle kapela třicetkrát líp než zněla v pardubickém kině Sirius, kam jsem jel jen kvůli ní.

Weird Owl je kvartet z New Yorku, který má za sebou několik desek – mimo jiné moc povedenou a skvěle zprodukovanou Build Your Beast a Fire z roku 2013, z níž vyčnívají psychedelií nasáknuté, melodicky silné songy Straj Poj a hlavně Mirrors in the Mud. Intenzivně zpívané texty střídají cinkavé instrumentální plochy podepřené ostrou riffáží s hypnotickým efektem. Ale ani starší desky Weird Owl nebo Ever the Silver Cord Be Loosed na tom nejsou o moc hůř.

V Pardubicích tahle směsice zle pohořela – důvodů je několik a pátek třináctého to nebude. Weird Owl si v Čechách střihli docela dlouhou šňůru: po strahovské Sedmičce vystoupili v Brně, Plzni a kdovíkde ještě a ve starém kině Sirius (přímo u perónu) jsem měl pocit, jako by se dostavila únava. Frontman Trevor Tyller několikrát nepěkně ujel ve výškách, což by nevadilo, kdyby nebyl jeho hlas otravně nazvučený a ostře vypíchnutý vepředu (namísto příjemného rozbití echem). Tohle z padesáti procent uzemnilo levitační efekt hudby a způsobilo, že jsem pozornost upnul na kytaru. Ta byla ale někde vzadu, ten tam byl reverb ze sóla Manifesting Mind nebo Skeletelepathic, kde tvoří těžký sedmdesátkový ocas.

A naopak: vůbec jsem nedokázal ocenit nudné syntezátory, u nichž se marně snažili backvokalista Kenneth Cook a klávesák John Cassidy, a řval jsem touhou po dunivé baskytarové lince. Namísto ní se dostavil nečekaný konec, ani ne 45 minut po začátku koncertu, který zanechal jen málo chuti. Moje představa o tom, že do půlnoci, na kterou bylo avizované překvápko přímo v kině, lehce vydržím, vzala rychle za své – o to rychleji, že cesta na vlak trvá od dopitého kelímku až do kupé necelou půlminutu. Neberte to. S Divnou sovou zase příště… a snad lépe.