Do Mekky fastcoru (Toutatis Fest)

Jak začít? Od prvního textu jsem si dával záležet na poslední větě, která se vůbec nepovedla a ani po letech mě to nepřestalo žrát. Jednodenní akce se prej počítají mezi fesťáky a skóre s každým týdnem narůstá, proto si nepamatuju každou hlášku a fór, co toho dne padnul. Vypomůžu si zpětným zhodnocením fotografa Karla Vyskočila, kterým vystihuje první ročník Toutatis Festu v sekci komentářů na eventu, z odposlechnutého rozhovoru starých plzeňských pankáčů: „Ty vole, to mně teda řekni, jak je možný, že to za těch pomálu štyrycet let nikoho z nás nenapadlo?“

Poslední dobou to v Plzni dost žije, diví se naplaveniny i místňáci. Nedávno otevřenou veganskou restauraci vyměním za home office, letní rekonstrukce v kombinaci s Festivalem na ulici, sportovním dětským dnem i Pilsen Busking Festem znamená, že se každá cesta na nákup prodlužuje. Jako bonus migréna ze špatně odehraného coveru profláklé odrhovačky, zakopávání o počmáraný děcka nebo v horším případě nahnědlý agropunk. „Tyhle dotovaný pičoviny zkreslujou, lidi maj pak pocit, že kultura má bejt zadarmo!“ odplivla si jedna holka, tohle je asi na jinou debatu, i když podstatnou. K věci: první ročník Toutatis Festu dostál principům DIY s rizikem provaru a dokonce průseru, aby to nakonec všechno klaplo. Neměl jsem strach. Jen radost.

Mám štěstí na lidi. Není to fér, vím, o to silnější je vděk. Nejednou mě vytáhli z průseru a okamžitě přijali mezi sebe. Subjektivně cítím v Plzni s každým krokem ulicí atmošku a pachuť Ostravska, co mě vychovalo, a nemůžu si pomoct. Mezi většinovou populací normíků, co z nich v lepším případě sálá zahořklost, v tom horším rovnou nahnědlá, se tu a tam skví svéráz nebo rovnou tlupa, co navzdory všemu rozbíjí další a další tábořiště. Uprostřed ničeho je vždycky plamínek a musí se přikládat, než ho udusí kapitál, gentrifikace nebo rovnou politická partaj, co levičákům smrdí úplně nejvíc. Vzpomeňme Chee Chaaky a nezapomínejme na Plan B, až půjdeme do Provozu, protože do Galerie Plato už nikdo netrefí, stejně jako do Maryčky. Nikdy mě nebavilo chodit na muziku sám. Nedávno jsem v prostorách klubu Moovement před koncertem rozdal tolik objetí a podal tolik rukou, až by hygienik zaplakal. Přišli tam všichni. Úplně všichni!

„Plzeň je moc malá na to, abychom se vzájemně nepodporovali,“ řekla mi jednou u kafe Marie Fišerová a tahle pravda se neustále vrací. Onu sobotu jsme z nultého ročníku festivalu SkunkFestu dorazili s předstihem v dodávce oslabených Scoop a já mohl sledovat, jak se náplavka na soutoku Mže a Radbuzy postupně plní. Spalující vedro uvěznilo plno lidí doma až do stmívání, přijeli ale brněnští, ostravští, bratia i sestry. Vedle pípy, co místo piva bez přirážky upouští mému dvojčeti akorát zkurvený pěňáky, postavím moccamaster. Sotva ho zapnu, drcne do mě Petr, co dneska otevírá festival se svou kapelou Xarkov7, a následně zaskakuje na basu ve Scoop, jestli by nebyl hlt kafe.

Moje úloha je jasná, je půl druhé a do večera daleko. Během ódy na Exit Order, které kapela přiznaně vykrádá, a hraje jeden jejich cover, přerve Petr kytarovou strunu, sleduju nejrychlejší výměnu od dob Shanea z Napalm Death, basák Marián děkuje Šťave za dohled u pódia, Slunce je dneska zase zabiják. Ale nemůžu si pomoct. Pokud to jde, stojím v první lajně a škvařící se kůže za doprovodu zběsilých kytarových výpadů je dokonalý soundtrack k pohřbu. Z tolika kapel, co se klukům od Toutatise zachtělo pozvat, prospí místní air guitar šampión dobrovolně jen jednu a vůbec se mu nedivím, areál se s ustupujícím výpekem plní, přestože vybrat vrcholný moment je fakt šichta.

Každá kapela zandala předpis, vzpomenu na nádherně konzistentní Komplex Viny a jak jim to parádně odsýpá, na nečekaně rozjíveného a smějícího se Radka během tříštícího se diktátu Controlled Existence. Jestli jste jako já žili pod kamenem, a že nás teda asi bylo víc, se zatuchlou představou, že Interpunkce je pivní agro, tak jsme se všichni šíleně spletli! Náser od začátku do konce, neskutečně vtipnej xOskarx, co v půlce setu hodil dvě zapálené dýmovnice do davu a „neřekl tolik proslovů jako Banán“. Došlo i na pověstné switcheroo mezi nástroji, druhý koncert, co odehrál s Terminator X, zvedl nad úroveň parádního pévéčka taky teremin, spousta legrace a pořadatel Lišák úřadující v pitu.

Z kategorie kmotrů, co mě vychovali, dorazili dva nezmaři Skulda a Viki, tentokrát jako Prügelknabe, aby ukázali, jak se to dělá na severu a jak strašně umí být pévéčko zábava bez pičovin. Tohle maká vždycky a na všechny stejně, ale pro jistotu si na poslední skladbu přizvali polovinu kapely, co hraje po nich, protože jinak by prý nedostali cesťák. Kdykoliv se rozehrála hymna a viděl jsem mlaďochy utíkat z prudkého kopce k mikrofonu, sevřelo mě totální dojetí. Tohle se dělo opakovaně během ultimátního setu Brünner Todesmarsch, jejichž čerstvá deska Fragging aspiruje na album roku a podle toho vypadal koncert. Co čekáte od kapely, co vyrazí do Vegalité na pivo, aby na poslední chvíli zaskočila za onemocnělé headlinery a rozštípala pódium na třísky?

Jistotu Vole pozvedl ten večer frontman Tomáš Mitura, namísto někdejší neurvalosti jako posedlý předváděl před pódiem taneční kreace a mikrofon mu z rukou škubl jeho jmenovec Vaněk z Kladna, patnáctiletý nezmar, co namísto videoher nebo lelkování vydává zin a obskurní kazety. Italští Golpe vychválení do nebes samozřejmě přiletěli doručit, že stejně důležité jako jejich skvělý set je i všechno okolo. Skulda mi chválil triko Deaf Club a ještěže si ho neoblíknul taky. Bubeník ostrovní disonantní mlátičky Trading Hands měl na sobě merch kolegů z nedávného turné Fuck Money s designem, co jim ukradla hypebeast značka Supreme. Všechno do sebe zapadlo.

Ještě jsem nezažil, aby se namísto anoncované půlnoci přirozeně dohrálo před policejní hodinou. Zoufale sháním cigára, ve stánku s printama mi Divá Bára poradí, že deset minut parkem narazím na dnb akci a někdo mi určitě poradí, kde je otevřená večerka. Cestou tam pochtívá cígo sedm lidí, cestou nazpět od rozjuchaných ještěřáků i vylitejch fakanů v rytmu nejdebilnějších rycht mi jeden chce rozbít hubu, ale cigáro nepotřebuje. Proč má někdo potřebu DOKONALÝ popový hit prohnat rytmem drum’n’bassu a srát tím Boha?

Přemýšlím nad žánrovým průnikem festivalu s afterparty v klubu Moovement a překvapivě nedojde na diskotéky z minulého režimu. Tohle není nový Fluff ani malý Obscene Extreme. Kdo by to byl řekl, v hlavním městě piva, ale jak povídal Skulda: „Tohle je nová Mekka fastcoru!“ A striktní DIY od kluků, co sotva zmaturovali, ho před pár lety vrátilo na mapu a první ročník Toutatis festu byl ultimátním hřebíkem. Zatlučeno!