Dobře promazaný stroj (Colours Of Ostrava 17.07.2015)

Po cestě rozpálenou Ostravou pročítám včerejší novinky, tropické teploty konkurující Sahaře a rekordní návštěvnost věštící nejúspěšnější ročník v historii. Ideální příležitost zašít se ve stínu na lehce zastrčené Full Moon stagi, kde o chvilku později odstartují program indierockoví outsideři Hissing Fauna, kteří jako by vypadli z 90. let. Naprosto autentická parta, co si na rozdíl od módní vlny kytarovek na nic nehraje. Plaše vyhlížející frontman Jakub Mareš skládá neskutečně hitové skladby, jak vystřižené z nejlepších desek Pavement, aniž by okatě kopíroval. Zbytek kapely působí soustředěně, ve správný moment dokáže přitvrdit a jindy zase nechat hudbu volně vyznít do ztracena. Během setu zazní pouze několik skladeb z vynikajícího debutového alba, zbytek dle tradice tvoří novinky. Jak jednoduché, když nový materiál dosahuje minimálně stejně vysokých kvalit. Tihle zdánlivě obyčejní kluci si v budoucnosti rozhodně zaslouží větší pozornost.

Následující filmový set Sky to Speak bohužel za denního světla adekvátně nevyzněl, přitom jako poslední kapela večera by byli vynikající. José González na druhém hlavním pódiu vyvolával jisté obavy, introvertní písničkář si však s sebou přivezl doprovodnou kapelu, která mu bez zbytečného exhibování obstojně kryla záda. Publikum v předních řadách bylo nadmíru soustředěné a vřelým potleskem kvitovalo každou odehranou skladbu, byť si největší ohlas dle očekávání vysloužila reklamní hitovka Heartbeats, původně z repertoáru elektronických The Knife.

Cestu na elektronickou scénu za projektem Sons of Magdalene, který vznikl na pozůstatcích kultovních Telefon Tel Aviv, našla pouze hrstka fanoušků. Osamocený Joshua Eustis přesto nešetřil entuziasmem a temné myšlenky po smrti hudebního parťáka Charlieho Coopera zaobalil do nebývale chytlavých electro-popových melodií deformovaných nejrůznějšími ruchy. Ty nejlepší momenty nastaly v okamžiku, kdy se sám chopil mikrofonu a chladnou elektronikou se proplétal zasněný vokál na hranici slyšitelnosti. Působivosti přidaly také minimalistické projekce, kdy se průběžně zhmotňovaly takřka hororové portréty lidských obličejů. Komu to nestačilo, střihl si o několik hodin později dj set Telefon Tel Aviv na stejném místě, ale s o poznání bouřlivější atmosférou.

Oslavovaná St. Vincent po několika skladbách unavila přehnanou teatrálností a stylizací, rovnováhu znovu nastolila krátká zastávka u táborských Kalle po cestě za hlukovou očistou Swans. Slovutný Michael Gira vzal otěže pevně do rukou hned na začátku koncertu, když zuřivě gestikuloval směrem k bedňákům. Trademarková hlasitost solidně pozlobila ušní bubínky, přesto jednotlivé nástroje zůstávaly krásně čitelné. Kompozice po celou dobu mohutně gradovaly od lehkých záchvěvů před bouří až po učiněné kataklysma, spíše než svědky obyčejného festivalového vystoupení jsme se stali součástí podivného, ale o to návykovějšího šamanského rituálu.