Dojmy první, dojmy druhé (Lali Puna)

Když jsem tahal přátele na koncert Lali Puna, udělal jsem tu chybu, kterou často děláme všichni. Místo podstaty jsem jim podsunul materiál, který mohli úhledně poskládat do škatulek a zasunout do šuplíku. Když jsem jim řekl, že jde o německou kapelu s krásnou korejskou zpěvačkou, někteří přizvedli obočí, jiní zkrabatěli čelo, další rovnou odpověděli, že neposlouchají ani techno ani k-pop, a jali se dál hledat novou hudbu na YouTube. Následná snaha zachránit to dalšími kategoriemi, že jde vlastně o indie-electro, už taky nezabrala. Možná jsem v tom nebyl sám, protože koncert Lali Puna se odehrál v sále, který byl zaplněný sotva ze třetiny. Ale to všechno byly jen první dojmy.

A nebyly to poslední první dojmy toho večera. Nutno uznat, že jsem přišel s přehnaným očekáváním. Po třinácti letech, co v Praze nehráli, vládlo v srdcích nás, skalních fanoušků, velké napětí.

fotogalerie z koncertu zde

Když se na pódiu Lali Puna vynořili, v Lucerna Music Baru to jemně zabublalo. Za bicí usedl Christoph Brandner, ke klávesám a elektronice přistoupil Christian Heiss a místo v popředí před mikrofonem stydlivě zaujala zpěvačka Valerie Trebeljahr. Tedy trojice, která spolu hraje téměř od počátků kapely a natočila i poslední album Two Windows. Jejich set působil skromně a překvapivě se skládal především z midi kontrolerů. To znamená, že většina zvuku byla procesována přes nenápadný macbook, na kterém vystoupení stálo a s nímž i případně padalo (nic takového se nestalo, ačkoliv jak říkala Trebeljahr, dřív je technika zrazovala pravidelně). Nejživěji působil Brander za sadou bicích, který do nesmělého vystoupení vnášel živelnou energii a našlapané taneční tempo.

Druhý dojem na sebe nenechal dlouho čekat a introvertní atmosféra si všechny podmanila, aniž by skupina musela ze své intimity vystoupit. Koncert nakonec připomínal staré omalovánky v mateřské školce pro talentované – předkreslený základ překrývalo několik vrstev barvité invence. Publikum se nenechalo zahanbit a vděčně vracelo pozitivní vibrace, navzdory melancholické slupce kryjící křehkost jejich písniček. Lali Puna si nás naladili na svoji vlnu a za odměnu přidali neplánovaný druhý přídavek. A později i příslib, že na další koncert nebudeme čekat třináct let.