Dokonalost má jméno Hiromi

S pátým ročníkem nachystal festival Mladí Ladí Jazz hudební lukulské hody. Exotickým chodem byla fantastická japonská klavíristka Hiromi Uehara, která se do Čech vrací pravidelně již od svých čtrnácti let.

Uehara začala na klavír odmalička a díky své osvícená učitelce se dostala k jazzu. Právě ve čtrnácti si nesporně talentovaná pianistka zahrála s pražskou filharmonií, o tři roky později stála na pódiu s Chickem Coreou, následovala studia na prestižní Berklee College of Music a smlouva s vydavatelstvím Telarc. Debutové album Another Mind vydala roku 2003, ať už se svým triem či sólo nahrála doposud osm alb a čtyři DVD. V neposlední řadě je držitelkou Grammy, tudíž nepřekvapí, že procházíte-li články o Hiromi, přívlastky začínají téměř vždy předponou nej. Nejlepší, nejúžasnější, nejoceňovanější... zkrátka Hiromi, drobná Japonka, kterou asi nikdy nikdo neviděl se stejným účesem. V Čechách má početný fanklub a Pražská křižovatka, tedy kostel sv. Anny, o jehož záchranu se zasloužila Nadace Dagmar a Václava Havlových, byla přímo přeplněná, lidi seděli i stáli, kde se dalo.

Mladí Ladí Jazz letos opravdu dovezli hvězdy, s předskokany však příliš štěstí neměli. Student HAMU, klavírista Matouš Hejl podal nepřesvědčivý výkon, kterému chyběla lehkost i překvapivost. Zajímavější byly jen lyričtější plochy, v těch temnějších byl těžkopádný a variace na Gershwinovo Summertime dopadla přímo bídně, navíc byla každá skladba zakončena přehnanou dramatičností dlouho sešlápnutého pedálu. Hra na efekt se nevydařila a zbytečně natáhla večer.

Hvězda večera nakráčela na pódium neformálně v teniskách a legínách. Recitál zahájila skladbou Capecod Chips z alba Place to Be, při které jí ruce létaly po klávesách, brnkala na vnitřní struny, poskakovala, vykopávala nohama do všech stran v tempu zběsilého boogie-woogie. V jemnější japonské lidovce Sakura sakura s nástrojem zas souzněla, promlouvala s ním i vzdychala a vzápětí přivítala diváky roztomilou češtinou. Zatímco se doposud publikum zdárně drželo téměř formální atmosféry, při BQE už spontánně tleskalo a vykřikovalo, k radosti živelné interpretky. Dobře vychovaná umělkyně se po každé skladbě hluboce ukláněla a snažila se přiblížit vznik jednotlivých kusů. Při nespoutaných klavírních hrátkách nezůstala ani jedna klávesa nepolíbená, příchozí dokázala svou energií strhnout a okouzlit, mnozí jen nevěřícně kroutili hlavou, jakou rychlost jsou prsty schopny na klaviatuře vyvinout. Suita Viva! Vegas: Show City, SHow Girl/ Daytime in Las Vegas / The Gambler si nakonec vysloužila dlouhý potlesk vestoje a standing ovation se opakovalo i po prvním přídavku. A tak se přidávalo podruhé.

Asi bychom pár přídavných jmen začínajících na nej mohli k Hiromi ještě přidat, ale to už udělali mnohokrát jiní. Tak tedy: Hiromi, děkujeme za skvostný koncert!