Dokonalý svět podle Cigarettes After Sex

Láska v podání Cigarettes After Sex je jako lízátko. Prostě se sladce usmějete a jdete si ho koupit do nejbližší sámošky. Vždycky máte peníze, vždycky mají otevřeno. Nemusíte mít strach, že vás potkají nějaké nástrahy, které vám znemožní nebo jen zkomplikují cestu k vytoužené sladkosti. Jen ve světě, který je oproštěn od překvapení, je něco takového možné. V pondělí večer nám Cigarettes After Sex takový svět předvedli v pražském Rock Café.

Krom několika notoricky známých kusů hráli Cigarety i některé songy z připravovaného alba. Jenže nic se nezměnilo: stejné postupy, stejná klišé – radostný vřískot většiny publika zaručen. Nic víc. To, co je na čtyřpísňovém EP uposlouchatelné a člověk se u toho může melancholicky zasnít, se naživo ukazuje jako nestravitelné.

Stojím, poslouchám a tiše lituju bubeníka. Ten jako by byl odsouzen k hraní stále toho samého. Rozdíly mezi skladbami jsou nepatrné – nemění se rytmus, nemění se tempo, není tu nic, co by mohlo dát písním a potažmo i koncertu nějaký impuls – jakýkoliv! Ani baskytaře a klávesám se nedostává příliš prostoru dát zvuku kapely nějakou šťávu.

Vše totiž končí a začíná u zpěváka/kytaristy a jeho onanie. Baby, I’m a firefighter… Až na to, že ve světě Cigaret po sexu není žádný oheň, který je třeba hasit. Nothing’s gonna hurt you, baby… Až na to, že tu není nic, co by mohlo ublížit. Nepřipouští se tu přítomnost něčeho negativního nebo třeba jen jiného. A tomu nejde uvěřit.

Ale jde, reagovala by nejspíš většina návštěvníků pondělního koncertu. Ano, pokud jste ochotní přijmout svět, ve kterém neexistuje překvapení, ve kterém je láska vždy dostupné lízátko, které je vždy to nejsladší. Můj pokus uvěřit zaváněl pózou, a tak jsem to radši vzdal. V takovém světě nežiju a ani žít nechci. Ale o dostatek fanoušků se tahle kapela obávat nemusí…