Doslovné Semi Feelings (dné + Deaths)

Deska These Semi Feelings, They Are Everywhere v minulých týdnech pobrala Apollo i Vinylu, ale až teď se předvedla v celé své kráse naživo. Někdo tomu říká křest, večeru naopak přidalo, že se obešel bez tyátru. Více než o nucenou propagační akci šlo o setkání přátel, kteří se nemohli dočkat, až konečně uslyší album, které se jich dotklo ještě dávno před tím, než vůbec nějaké ceny získalo.

Úvod obstaral Lukáš Vydra ze skupiny Mayen. Sám s kytarou zabavil první příchozí, kteří se povětšinou pohybovali v trojúhelníku galerie - venkovní cigáro - stage. Velmi krátký set potěšil uvolněností a lehkostí, s níž Mayen písničky hrál, i bez kapely v zádech měly šmrnc a dokázaly postupně všechny přilákat do sálu.

Vystoupení Deaths nikdy netrvají déle než dvacet minut, přesto se toho v nich stane více než u jiných v hodinových setech. O v Berlíně usazené kapele se mluvilo ve spojitosti s dream popem i alternativním R&B, jejich současný zvuk ale dává na frak všem škatulkám a chápání indie pop/rocku. Vybavuju si jeden ze starších rozhovorů s FKA twigs, které se dotklo přirovnání k alternativnímu R&B, protože její vlastní tvorba jí evokuje punk. S tím jí i Deaths spojuje odvaha nekonvečně uvažovat a zdařilá snaha přetvářet zaběhlé postupy, u Deaths navíc máte místy pocit, že punkovou kapelu opravdu sledujete. Aby vás chvíli na to pronikavý hlas Igora Brusa vtáhl do intimní bubliny, která se objevuje na koncertech odtažitých R&B zpěvaček nebo postdupstepových producentů. Přesto díky pětičlenné kapele nemáte pocit, že sledujete vystoupení ze slonovinové věže, ale že posloucháte konkrétní příběhy odrážející brutalitu dnešní doby.

Zatímco Deaths překvapili setem složeným převážně z nevydaných písní, dné nevymýšlel nic nového a zahrál to, co se čekalo. These Semi Feeling… je deska, která se dobrovolně omezuje na zvuk klavíru a letmé samply. I když se živě přidala i kytara v podání Brusa a jedna rapová sloka od C. Montsa, tak koncertu chybělo překvapení nebo místa, která by rozvinula citlivý klavír. Holého hra sice chytala za srdce a přinesla dech beroucích momenty, ty se ale přehnaly stejně rychle, jako se objevily, a koncert se tak doslova nesl v duchu semi feeling. Možná by bylo všechno jinak, kdyby před dnéčkem nehráli Deaths...