Double Denim and My Woman (Alex Cameron/Angel Olsen)

Skoro to vypadá jako by indie písničkářství drželi poslední rok nad vodou hlavně ženy. Loňské výroční žebříčky totiž ovládly dvě zpěvačky, která se každá po svém vypořádávala se svou identitou. Po překvapivě našláplé desce Puberty 2 od mladšího objevu Mitski, jež z pozice asijské ženy zpívala o pocitu osamocení na bílé mužské indie scéně, se s třetí deskou vytáhla i známější Angel Olsen, která si na novince My Woman sáhla ještě hlouběji do svého nitra, aby z něj vytáhla upřímnou výpověď o svých pochybnostech.

To tvorba Alexe Camerona, který americkou písničkářku doprovází na jejím evropském turné, zní na první poslech bezstarostně a uvolněně. Pod dlouhými, dozadu přehozenými blond vlasy a ležérním lázeňským double denimem se ovšem schovávaly citlivé písně, které nezamaskovaly ani zpěvákovy taneční kreace balancující na hraně divadelní performance. Cameronovu pravou povahu postupně odhaloval jeho chvějivý baryton, který kontrastoval s rozvernými melodiemi, když v osobnějších částech písní ztrácel na suverénnosti. Ze sebejistého baviče, který se projevoval v tanečních skladbách jako She’s Mine nebo Mongrel, kdy se excentrický showman mohl spolehnout na chytlavé synťáky nebo saxofonistu, se tak chvílemi stával starostlivý písničkář.

To Angela Olsen z žádné role nevypadávala, protože během celé show ani žádnou nehrála. A díky své civilnosti se z indie hvězdy postupně stávala stará známá, která skrze písně přijela svým přátelům povídat o tom, co se jí od posledně přihodilo v životě. Do rozpačité situace se dostala jen na začátku koncertu, kdy její kolegové řešili technické problémy. Po dlouhém čekaní si lehce rozcuchaná zpěvačka získala diváky na svoji stranou chytlavým singlem Shut Up Kiss Me, který je nakrátko rozhýbal.

fotogalerie z koncertu tady

Oproti koncertu Mitski, který proběhl taktéž v MeetFactory začátkem roku, byly ten večer rychlejší kousky v menšině. Ostatně pomalejší procítěná poloha, v níž naplno vynikl nakřáplý hlas, sedla Olsen mnohem více. Nejsilněji tedy zapůsobily melancholické skladby s nádechem letní nostalgie z aktuální desky My Woman jako Sister nebo Never Be Mine. Jindy vítaní členové kapely se během nich stáhli do pozadí, aby nechali naplno zazářit hvězdu večera, která se z bílého světelného kuželu s lehkostí sobě vlastní zarývala posluchačům pod kůži hluběji, než by si možná sami přáli.