Drcení v moždíři (Perturbator)

Stejné město, stejný klub, stejná ohrádka ve tvaru Luciferovy koruny a stejné osvětlení. Skoro už to vypadalo, že letošní vystoupení Jamese Kenta alias Perturbatora bude jen překopírovaným otiskem toho loňského. Skoro...

Prvním rozdílem byl výběr předskokanů, u nichž dali pořadatelé přednost tuzemským interpretům. Zprvu oplakávaná absence divokého Američana GosTa – všichni, co byli loni, si jistě pamatují poskakujícího maníka v gumové masce skeletona – byla bohatě kompenzovaná setem neméně nadaného hecíře Roborga. Po Zagami Jericho, která mimochodem po celou dobu neúnavně trsala pod pódiem, další důkaz, že synthwave se hraje i v Česku.

Perturbator krátce po loňském dubnovém koncertu vydal čtvrté studiové album The Uncanny Valley, takže se mohl opřít o nový materiál. Ten se sice nijak zásadně neliší od předchozích nahrávek, ale několik party detonátorů v čele s Neo Tokyo a She Moves Like a Knife dokazuje, že svůj tvůrčí potenciál ještě nevyplácal.

Kentův příchod uvrhl všechny přítomné metalisty smísené s dalšími urban tribes do temnoty přerušované jen blikáním světel. Následovala kontinuální palba temných synťáků, kterou zastavila až šestá funkydiskotéková pecka Sexualizer. Po ní znova drcení v moždíři: Satanic Rites, Diabolus Ex Machina, Assault, Humans Are Such Easy Prey – už z těch názvů krystalický metal stříká falešnou krví na pánské latexové šortky. Jen hrdý Francouz zůstával stále ocelově chladný, a i když mu po čele stékaly čůrky potu, bundu ani kapuci neodložil a kamenná tvář s vražedným pohledem mu byla tou nejlepší maskou.

Kent si letos přivezl bohatší výbavu, s níž dosáhl mnohem živějšího zvuku. (Hrál i na klávesy a jestli někdo tvrdí, že je jen pouštěč, tak kecá.) Díky promyšleným přechodům mezi tracky, někdy zkrácenými o intro (She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next), se navíc v setu nevyskytovala žádná hluchá místa. Jednoznačný dojem: zatím nejlepší Perturbatorovo vystoupení u nás.