Drop the bass, lift the bass, make the world stop! (Glitch Mob)

S popularitou se nedá bojovat. Glitch Mob si ze slunného LA přijeli do notně ubrečených Čech pro jasné zlato – Roxy vyhlásilo hrdý sold out. S novým albem na šťastné třináctce v Billboardu se ani není příliš čemu divit. Ekvalizér veřejného vkusu s invazí dubstepu do mainstreamu povážlivě roste na levé straně, ale nutno říci, že Glitch Mob se drží seč můžou na jeho okraji a prošlapávají si vlastní vybasovanou cestičku. Jakousi alternativu pro lidi, kterým dropy nestačí, ale tančí rádi.

První třetina setu sice netrpěla nedostatkem hitů jako Mind of a Beast nebo Animus Vox, zato trpěla brutálně nedynamickým zvukem, který tak tak předčil sluchátkovou verzi (což je u taneční elektroniky výkon). Obdiv patří bezmezně vděčnému a extatickému obecenstvu, díky němuž atmosféra neuvadla natolik, aby nakonec zase nevykvetla. A pak se něco zlomilo a beat to nebyl. Ať už se rapovalo jako ve West Coast Rocks nebo se zpívalo v Our Demons, jedno bylo vždy nevyhnutelné. Ta chvíle, kdy se rozvibrují kalhoty, pokud je zrovna nemáte ultra slim, ta chvíle, kdy se tisíce rukou skloní před mocnou sílou nízkofrekvenčního zvuku. V roce 2014 je to zrovna tak účinné jako první tam-tamy a djembe, jejichž padové obdoby ozvláštňovaly většinu songů

Glitch Mob neanoncují své koncerty žádným přívlastkem. Samplů tam bylo tolik, že by to dodatek live skutečně neunesl, a DJ set by byl zase trochu nefér. Trojice hudebníků měla k dispozici zmiňované bicí pady, ale hlavně velké programovatelné MIDI kontrolery, u kterých není problém trefit tu správnou „notu“ rozměrů středního tabletu. Ono i se třemi, čtyřmi tóny je velká legrace, a to i když je vám někdo dá předem. Prodigy si jejich remix Breathe nevybrali do výroční edice Fat of the Land (vtipně pojmenované The Added Fat) náhodou, a pokud to podle prvních tónů nebylo poznat, sprostě jednoduchý a rovný basový podklad po zbytek písničky je glitchový rukopis, který se z nitra setlistu oprávněně probojoval na prestižní místo zavíračky hlavní části.

Přídavek We Can Make the World Stop se už nesl na vlně takového nadšení, že se popěvku dalo skoro věřit, stejně jako prohlášení kapely, že je to nejlepší koncert na tour. Až na rozporuplný začátek se jednalo o energické vystoupení „kapely“, která sice svoji tvorbu točí stále okolo jednoho motivu, ale z něj dokáže dostat to nejlepší a rozpohybovat a...a...a drop the bass!