Dry the River ve Futuru – koncert, jak má být

Velikonoční pondělí nadělilo Praze první samostatný koncert londýnských indie-folk-rockerů Dry the River. Při minulé návštěvě před dvěma lety hráli jen druhé housle coby předkapela Biffy Clyro, pondělní večer už patřil jim.

Role předskokana se ujala opavská partička Come and Play, která v nedávné době vydala své debutové EP Heaven produkované Dušanem Neuwerthem. Pětice omotýlkovaných hudebníků v bílých košilích v čele s majitelem sametového barytonu Matějem Burdou předvedla chytlavý pop-rock, jednoduché písničky s líbivými melodiemi, sladěnými vícehlasy a výraznou rolí houslí dotvářejících příjemnou atmosféru. Místy drobná přeslazenost především pomalejších kousků mohla zavánět podbízivostí, ale sladké konec konců občas neuškodí a celý set zanechal veskrze pozitivní dojem a ukázal Come and Play jako kapelu, která má potenciál.

Nedlouho poté už pódium ovládly hlavní hvězdy večera, set otevřely první a titulní písní z loňského alba Alarms in the Heart – a už při ní bylo jasné, že celý koncert bude stát za to. V poměrně rychlém sledu následoval singl New Ceremony z debutové desky Shallow Bed a hity Hidden Hand a Gethsemane z desky druhé. Po nekompromisním energickém začátku kapela zvolnila a uvedla pár pomalejších songů, zbytek setlistu skvěle vyvážila jak z hlediska tempa písní, tak zastoupení obou alb. Pětice sympaťáků ze Stratfordu do vystoupení dávala všechno, skromným a srdečným přístupem k publiku si ho naprosto získala a po každém odehraném kusu byla odměněna nadšeným potleskem, který občas hraničil s davovým šílenstvím. Podle slov Scotta Millera, baskytaristy s vizáží Ježíše, bylo pražské publikum z celého turné nejhlasitější – a to mělo Futurum k vyprodání poměrně daleko. Bosý frontman Peter Liddle, který si ku prospěchu své vizuální stránky nechal přistřihnout účes, předváděl skvělý pěvecký výkon a byl doplňován zbytkem kapely do čtyřhlasů, za které by se nestyděli ani Queen a které jsou jednou z mocných zbraní Dry the River. Zvukově zdařilý koncert dal možnost vyniknout dynamice hudby, hlavně sólová kytara vyznívala lépe než na deskách a Matthew Taylor se z ní snažil vyždímat co nejvíc. Mezi nejsilnější momenty patřila skladba Vessel, především její druhá polovina („I don’t wanna be your vessel anymore...“), a závěrečná No Rest, vůbec první singl skupiny a moje srdeční záležitost.

Na první přídavek sešlo trio Liddle – Miller – Taylor do davu pod pódium a „na sucho“ bez ozvučení jen s akustickou kytarou zazpívalo píseň Shaker Hymns. Definitivně tak potvrdili blízkost fanouškům i to, že jejich hudba funguje i v minimalistickém provedení. Poslední rozloučení s Prahou proběhlo zpátky na pódiu singlem Weights & Measures a přáním brzkého návratu. Dry the River připravili českému publiku zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat. Futurum Music Bar ovládla mimořádná atmosféra.