Dune Rats: Jeden velký kotel

Kdyby mi ten večer, co bez špetky energie dobíhám do Futura, někdo řekl, že za dvě hodiny budu zběsile pogovat s Dune Rats na pódiu, asi bych se mu vysmála. Po nenáviděném pracovním pondělku vleze do hlavy podobná myšlenka jistě i dalším z desítek fanoušků, kteří se koncem show objeví na pódiu. Nadšení australských kapel totiž dosahuje nejvyššího stupně, a tak doslova každému, kdo jen vstoupí do klubu, začnou zákonitě cukat koutky. Hned u vchodu totiž stojí všechny tři pouštní krysy a už před koncertem rozdávají úsměvy, podpisy a do toho stíhají tahat jointy a prodávat jedno triko za druhým. Všichni příchozí se tak okamžitě hází do modu, ve kterém žijí australští punkáči. Do modu: Žijeme jen jednou, tak proč něco řešit, když se můžeme bavit!

Už po zaznění prvních tónů z nástrojů DZ Deathrays, supportu Dunies (jak se Dune Rats často přezdívá), se na pódium sápou první skokani. Skvělá atmosféra, která panovala před koncertem, je ještě mocnější a divoký dance punk ovládá většinu přítomných. Kapela září a posluchači jakbysmet, rozsvícené tváře všude, kam se člověk podívá. Headlineři se kochají zpoza stolu s merchem a já pod vlivem obrovského množství pozitivní energie zapomínám na únavu.

Několik minut po tom, co dohrají DZ Deathrays, se navzdory pauze tvoří před pódiem hlouček a hlasitě zpívá song od Violent Soho, též brisbanské kapely, jejíž tvorba vycházející z repráků zpestřuje čekání. „Vždyť to je ten song, na kterej ti vždycky přeskočí youtubko, když doposloucháš cokoli od Dunies,“ vykřikne někdo poblíž skupinky. Marihuanové obláčky jsou čím dál hustší, světla zhasínají, je to tady. Na pódium přichází očekávaný vrchol večera. Dalai Lama, Big Banana, Marijuana startuje set písní, jejichž slova si není těžké zapamatovat ani pro naprosté ignoranty angličtiny. Stage diving dostává úplně nový význam. Ruka v gypsu ani sto kilo lidské váhy není žádná překážka, vzduchem lítají všichni a pořád, a to i během tichých pauz mezi písničkami. Dune Rats si užívají koncert málem více než fanoušci. Během hraní/nehraní klopí jedno pivo za druhým, nechávají za sebe zpívat stage divery nebo vyzývají odvážlivce k pití piva z boty.

Ve chvíli, kdy dozní hity jako Fuck It, Superman či Red Light, Green Light přichází to nejlepší. Je jasné, že všichni se stejně nejvíc těší na Bullshit, píseň, ke které Dunies v květnu natočili ten nejpůsobivější party klip, jaký si lze představit. Část pražského publika si poselství klipu vyloží jako výzvu, jestli někde dokážou pařit stejně zběsile jako v Austrálii, načež se přehoupne přes odposlechy a na stagi vytvořila jeden velký kotel. Úpěnlivým vykřikováním symbolického slova ‚bullshit‘, padáním přes bicí, borcením stojanů, ale i upřímnou radostí z nastalého chaosu končí jeden z nejšílenějších koncertů, jaký Futurum za poslední dobu zažilo.