Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Nedělní koncerty mají zvláštní náladu. Je znát únava před dalším pracovním týdnem, velké davy se do klubů nehrnou. Ale ti, kteří si chtějí ještě užít večer a uvolnit se u živé hudby, se vždycky najdou. Kombinací pozitivně rázných i temných elektronických tónů nám dokázaly dvě formace zpříjemnit v brněnském Kabinetu Múz chmurný, deštivý konec týdne.

Viah hrají ve třech, Huyen Vi Tran a Rosalii Malinskou doplňuje „beatmaker“ Tomáš Martínek. Vedle něj, někdy i přímo na stole před mixážním pultem obě zpěvačky rozjařeně tancují a svíjí se před skromně zaplněným sálem. Naplno si užívají krátké choreografie, jednou každá na opačné straně pódia, za chvíli vsedě i vestoje na stole. Vše v rytmu energického elektropopu, přes který se do popředí derou hlučné basy, pod nohami je cítit každý otřes, narůstají i u osobitého coveru Elánů Voda, čo ma drží nad vodou. Viah si nepřestávají pohrávat s vlastní i cizí hudbou, improvizují beaty i vokály. Obě zpěvačky si upřeně hledí do očí, s širokými úsměvy, překvapují samy sebe.

Z rychlé polohy přechází anglicko-německá Kaleida do vážného atmosférického tempa. Místo švihu nastupují pomalé procítěné pohyby vokalistky Christiny Wood, která piruetami přes celé pódium mizí v červených vizuálech, záhy se objevuje v záblescích zelené a modré s potemnělým pozadím. Uprostřed písně se najednou zastaví na pár vteřin hudba, s ní i pohyby zpěvačky. Mechanicky začne hýbat rukama ve chvíli, kdy bicí opět rozezní sál.

Za těmi sedí Cicely Goulder, udávající chladnému synthpopu ráz. Zármutek a odtažitost vyrovnává Wood vlídnými slovy o návratu s čerstvým albem In Arms, se kterým Kaleida přijela, jednu píseň věnuje vlastní sestře bojující s nemocí. Cold wave, syntezátory a potemnělé atmosféru podtrhuje dvojice protiválečným, posmutnělým coverem 99 Luftballons. I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází. Za dveřmi totiž čekají jen studené ulice Brna.