Einar Stray Orchestra takřka dospělí

Něco přes dva roky nazpátek jsem jednoho dne chytil akutní potřebu zajít si na koncert. Po krátkém hledání v programech pražských klubů padla po strohé úvaze ve stylu „je ze severu, to se mi bude líbit“ volba na pražskou premiéru mladého norského hudebníka Einara Straye v Paláci Akropolis. Tehdy jednadvacetiletý Einar přivezl do Prahy čerstvě vydané debutové LP Chiaroscuro. Před publikem působil chlapecky stydlivým dojmem, ale povedlo se mu odehrát vystoupení, které napovědělo, že o něm ještě uslyšíme. Krom skvělého zážitku jsem si odnesl i špetku závisti v reakci na velký talent a potenciál mého vrstevníka – je přesně o šest dní mladší než já.

V rámci letošního turné s novým albem Politricks se v Praze ve stejném sále zastavil podruhé. Za jméno přidal slůvko Orchestra, označující jeho věrné souputníky na hudební cestě – u violoncella, baskytary a bicích tři povědomé tváře Ofelie Ossum, Simena Aasena a Larse Fremmerlida a jednu Čechům dosud neznámou, houslistku Åsu Ree. Ještě před norským kvintetem se na pódiu s půlhodinovým setem předvedla pražská alternativně rocková kapela Thoola, která zaujala především příjemnými harmoniemi violoncella a kytary, zdařilý výběr předkapely. Einar a jeho kumpáni přišli na řadu vzápětí a od první chvíle bylo znát, že jsou v porovnání s minulým koncertem jistější a sebevědomější při hraní před lidmi. Podle autorových slov je jejich novinka Politricks o vyrůstání dětí v dospělé, kterým sami procházejí. Tak vypadalo i jejich vystoupení – už poměrně zkušení a koncertováním otrkaní hudebníci si každý potlesk užívali s téměř dětskou radostí. Publiku naservírovali výběr písní z obou alb a EP For the Country. A právě jeho titulní skladba se stala jedním z nejsilnějších momentů, když do naprostého ticha přerušovaného jen tichým pochodovým motivem virblu zazněl pětihlas účinkujících. V setlistu se střídaly písně melancholické (Chiaroscuro) s radostnými (Caressed, Politricks), mísily se v nich vlivy post-rocku, popu i vážné a severské lidové hudby. Stray ve skladbách nešetří delšími instrumentálními pasážemi a výborně staví harmonie strunných nástrojů s klavírem.

A na pražské publikum tento um v kombinaci se srdečným a skromným vystupováním udělal znovu dojem. Za každou píseň ho odměnilo dlouhým potleskem a nakonec si vyžádalo dva přídavky. Snad se můžeme za další dva roky opět těšit na návštěvu v Praze a být zvědaví, o co zas (nejen) hudebně povyroste.