Electric Ballroom, F. A. Brabec a IAMX

Postával jsem pod pódiem a čekal, kolem emaři, ale i maminky, co se přišly podívat na toho černovlasého citlivého chlapce. Prohlížel jsem si scénu – synthy, dvoje bicí, plno kláves, pár kytar a, ehm, parohy?

Po předskokanovi ze Švédska, co si říká Moto Boy a zpívá tak vysoko, že by ho mohli poslouchat delfíni, konečně potemněla scéna a z hlediště camdenského Electric Ballroom se ozval nadšený jásot. Za jednou z plachet sloužících jako plochy pro vizuální podkres se objevila silueta Chrise Cornera nalévajícího víno do číše. Na scénu vběhla parta vzdálených sestřenic a bratranců Marylina Mansona a frontman se chystal na casting do nového snímku F. A. Brabce.

Smeknul klobouk a zapěl Animal Impulses z nového alba The Unfield Friend. Krom bicmena a uhlazeného mafiánského kytaristy tvořily posádku i dvě klávesistky. Majiteli zdobného klobouku a příjemně zabarveného hlasu netrvalo dlouho dostat se do rauše a už při druhém čísle shodil stojan na mikrofon a zakousnul se do strun kolegy, jehož akordy byly opravdu k nakousnutí. Kiss and Swallow, pravá elektronická pařba, Chris polil vodou bicí, první řady fanoušků a pak i sebe jako symbol soudržnosti a započal bubenické duo s Albertem Álvarezem.

Zpocený a dobře naladěný pozdravil anglické fanoušky. „I’d like to welcome you to my f*cking kingdom!“ předznamenalo hit ze stejnojmenného alba Kingdom of Welcome Addiction. If you chose life/ you know what the fear is like/ You welcome addiction/ this is your kingdom. Corner se ponořil do textu a z hlediště přilétla i kytice. Tear Garden a další bubenická show, Turner mlátil na plechový sud a Janine Gezang s umělými vousy ujížděla na zvuku klasického piana.

„Když jsem byl malej, oblékali mě rodiče jako holčičku a nějak se toho nemůžu zbavit,“ odůvodnil Corner fakt, že si na hlavu umístil růžovou paruku a přinesl návštěvníkům londýnského elektropodsvětí jednu z těch novějších The Unfield Field. Zdá se, že si fanoušci stihli novou desku naposlouchat a přidávali se: I don’t care/ I don’t believe/ but I feel, I feel. IAMX si s celou svou divokou partou show užívali a poskakovali po pódiu tak rychle, že by je nezachytil ani nejnovější stabilizátor od Canonu. Zatímco se kytarista Alberto oddával vášnivému sólu, Chris mu dával napít z číše červeného, kterým pak pohostil kopák, klávesy a vlastní hrdlo. Personál camdenského klubu se předvedl jako možná až moc starostlivý a chlápek neustále vbíhal na pódium, aby odnášel nebezpečně umístěné rekvizity, pro které si pak zpěvák stejně znovu došel.

Walk with the Noise je jedna z těch nových a opravdu povedených, nabízí líbivé synthy, dynamické drumy, ale nezapomíná na Chrisův naříkající hlas. Dvě klasiky Music People a parádně gradující The Alternative s psychedelickým koncem, paličkou hrající na kytaru a další bubenickou performancí. Finito. Lidi se rozhodli vydupat si přídavek. A když píšu vydupat, myslím to doslovně. Dup dup, Electric Ballroom se otřásla v základech a pořadatelé byli proti armádě odhodlaných fanoušků bezradní.

Encore 1: Že ta němčina v textu zní vždycky tak zlomyslně... I Come with Knives a pak ještě President. Ale my ještě pořád nemáme dost! Dup dup! A byli zpátky.

Encore 2: Night life. I want to know how to survive in the nightlife/ the truth and dare of the drum for the bass line/ the desire that the voodoo gives to a weak mind/ I want to know how to survive in the nightlife.

Existuje snad lepší skladba na konec koncertu v Camden Town?