Elity a katarze (August Burns Red & co.)

Večerem tvrdých kytar a hutných kopáků provedla trojice kapel, kterou pojí masivní breakdowny a pekelné vokály. Subkulturní příslušnost barevných tetování, vypraných Vans a nažehleného merche s výraznými nápisy byla k vidění v okruhu dvou kilometrů od Paláce Akropolis. Na programu večera stálice August Burns Red, nováčci Wage War a francouzští Betraying the Martyrs, prokládající podladěné kytary klávesovými melodiemi.

Začali šestičlenní Betraying the Martyrs se svou choreografickou show, které nechybělo společné poskakování i hutné dupačky. Stage jim byla malá, a to nejen díky množství členů, ale taky kvůli připravené bicí soustavě pro hvězdy večera. Úsměvný headbanging s klávesy u pasu Victora Guilleta, plnícího navíc roli vokalisty, maskoval nedostatek místa znamenitě. Bohužel zvuk byl přebasovaný a klávesové pasáže spolu s hlavním vokálem se ztrácely v mohutných blastbeatech a ječících kytarách. Symfonický přívlastek, který si kapela na hranici metalcoru a deathcoru připisuje, tak nebyl k nalezení.

U amerických kolegů Wage War byl zvuk bez problémů. Vyvážené nástroje a silné řevy zpěváka Britona Bonda, a to jak ve vyšších, tak nižších polohách, zněly srozumitelně a neubírali si prostoru. Floridská pětice přivezla druhé album Deadweight a hity Stitch nebo Gravity zazněly v půlhodinovém setu plném rytmických ztlumení a předvídatelných, leč účinných zlomů střídajících svižná tempa, jež rozhýbaly první circle pity. Skučivé kytarové melodie a vydařené čisté zpěvy vyvažovaly drtivé groovy. Údernost a hravost však celkově převážila jednoduché struktury skladeb.

August Burns Red, udávající směr melodického metalcoru už od prvního alba Thrill Seeker (2005), nepotřebují dlouhého představování a se stejným přístup se pustila do koncertu. Energická smršť s precizní technikou každého člena a skvělý, nepřepálený zvuk, který drtil publikum. To neotálelo a spustilo divoký mosh. Kulometná dvoušlapka s basou a rytmickou kytarou střílely šťavnaté riffy s progresivními vyhrávkami. Tappingový maraton hlavního kytaristy JB Brubakera vytvářel výrazná melodická sóla, která vybarvovala nálady písní. Složitější struktury a dynamické proměny leckdy mátly publikum a pokusy o zachycení rytmu. Holohlavý zpěvák Jake Luhrs s neutuchající energií umocňoval intenzitu a monumentálnost brutálních zvukových vírů svým typickým high pitched screamem. Kromě starých a nových písní z posledního alba Phantom Anthem došlo i na vánoční přídavek v podobě instrumentální skladby Winter Wilderness ze stejnojmenného EP a bubenického sóla Matta Greinera.

Přes veškerou technickou zručnost, kreativitu a unifikovanou bezchybnost chyběly setu i večeru emoce, které se tak nějak ztratily v dokonalé show. Esence špinavosti, soudržnosti a upřímnosti, na kterém metalcore stojí, byly těžko k nalezení. Set elit a prázdných katarzí.