Emancipator Ensemble: očistných 90 bpm

Je říjen, pomalu začíná opadávat listí, na některé přichází podzimní deprese. Kouří se z komínů, auta rozstřikují vodu z kaluží a deštníky se obracejí ve větru. Přichází doba, kdy každý podvědomě touží někam se schovat, přikrýt se tlustou dekou a naslouchat zvuku bubnujícího deště. V takový moment přijíždí do Prahy Douglas Appling (známější jako Emancipator) se svým ansámblem, aby návštěvníky Lucerna Music Baru podrobil ambientní elektronické muzikoterapii. Načasování nemohlo být lepší.

Prostor na pódiu s Applingem sdíleli další tři muzikanti – bubeník, baskytarista a houslista –, on sám pak měl k dispozici sequencery, laptop a elektrickou kytaru. Jeho ruce nezahálely, asi v polovině písní brnkal na kytaru, jinak ležel v elektronice a pitval mimozemšťana. Kombinace samplů a živé produkce dala vzniknout bohatému zvuku, samply jako nepřetržitý lehký déšť přibarvovaly náladu linoucí se z pódia, bicí a basa dodávaly živost. A to až do té míry, že se člověk chvílemi zaposlouchával jen do šlapající rytmiky a zbylé nástroje zůstávaly za zastřenou oponou. Tu čas od času prorazily housle bloudící mezi podkresem a hlavní melodií.

Devadesát procent tracků se pohybovalo v tempu okolo 90 bpm (tak akorát pro uvolněné pohupování), takže bylo chvílemi náročné udržet pozornost; pokud člověk neznal všechny tracky nazpaměť, splývaly. A opět jsme u té zastřené opony backgroundu... Aplaus byl ale po celou dobu mimořádný a publikum u vytržení.

Emancipatorovy skladby v sobě nesou jakousi těžko identifikovatelnou matérii (snad život), jsou náladové, takřka meditativní, dýchají, jako by byly součástí přírody. Stromy, kořeny, tráva a všechno, co stabilně roste a zůstává nehybné, je analogie k Applingově hudbě. Možná právě proto dokázala tak dobře vyhnat podzimní depresi. Pocit z koncertu nelze jednoduše popsat, stejně jako lyrickou báseň, která by ho vyjádřila lépe. Dvěma slovy: očistný zážitek.