Extrémní večírek pro extrémní lidi (Hypnos & co.)

Pardubická Ponorka si zas jednou užila večírek z těch extrémnějších, až je s podivem, že to přilehlá sokolovna ustála. Poslední zářijový den roku 2017 si tu dala dostaveníčko čtveřice spolků, jejichž společným jmenovatelem je death metal. A byl to čtyřhodinový večer naplněný skvělou atmosférou, říznými riffy, záhrobním zpěvem a energií, která sršela ze všech stran.

Headlineři Hypnos si s sebou na československé turné vzali žánrové souputníky Anthem a Neocaesar, v Pardubicích je navíc doplnili místní Dysangelium. Odezva na jejich vystoupení byla dle očekávání velmi vřelá, přeci jen hráli na domácím hřiště, byť o plném klubu se v tu chvíli dalo hovořit jen obtížně. Charismatický zpěvák, solidní nasazení, melodický death a celkový nadhled k tomu. Příjemný začátek.

Nejslabší položkou line-upu byli polští Anthem. Sice řádně oldschooloví, místy s thrashmetalovým ozvuky, ale příliš stereotypní. Což o to, sekanou z houstnoucího publika udělali spolehlivě, ale bylo to chladné, bez atmosférického koření.

Holanďané Neocaser - to byla jiná káva. Soudě podle triček dost možná nejočekávanější parta večera se vrhla na diváky s plnou vervou a z tempa neslevila. Skupina zkušených muzikantů (všichni si svého času prošli proslulými Sinister) šlapala jako stroj a očividně se dobře bavila. A charismatický zpěvák Mike Van Mastrigt byl studnicí metalového přehrávání a patřičně přepjatých póz. Odpovídal mu už notně zahuštěný les paroháčů a také první lajna oddaných, kteří v divokém headbangingu neustali po celý set. Maličké pódium opuštěli Neocaesar v nepředstíraném šoku.

Hypnos přijeli podpořit novou desku The Whitecrow. Tomu se sice podřídil design i prodávaný merch, oporou setlistu byly ale spíše starší věci. Hypnos, bohužel bez druhého pilíře sestavy, bubeníka Pegase, předvedli obdivuhodný výkon. Vybroušený, ostrý, nadupaný nakažlivou energií. I na malém prostoru klubu pracovali s jistou dávkou opulentnosti, a to pouze za využití tak prostých prostředků, jako jsou kvanta mlhy, démonické nasvícení a trojice vhodně umístěných větráků v kombinaci se správným metalovým hárem. Frontman Bruno je žijící legenda, která se už jednou pokoušela pověsit hudební kariéru na hřebík, naštěstí marně. Už kvůli povedené poslední desce, už kvůli takovým koncertům, jako byl ten v pardubické Ponorce.