Film a živá hudba: Blázen to byl vs. Ille

V posledním němém „diva filmu“ se představila Theda Bara. Americký snímek z roku 1915 zrežíroval Frank Powell a uvedl tak fenomén femme fatale na plátna amerických kin.

Film v nekvalitní kopii, obrázky jak ze špatné xerografické kopírky. Ke kapele Ille si představuju „barvitější“ film. Mandolína, španělka, bicí a klávesy s občasným ženským zpěvem tvoří spíš atmosféru. Kamera se hrdinů straní a nemá cit pro detail. Ille se snaží reagovat alespoň na to málo, a tak když stůl padá, z podia se ozve rána. Blesk uhodí a zazní hrom. Moře šumí vířením virblu. Kapela volí klávesový motiv, který často opakuje, snaží se film semknout. Oběť na lodi, šelma v přístavu. Doprovod bez odvážných výletů, jen basa občas zhutní lehkou kytarovku, ovšem větší emocionální úlety se nekonají. Zrada, rozvod, chlast, vlažný přístup režie. Zpěvačka doprovází hlasem beze slov. Ille měli těžkou úlohu, a i když byl tenhle film z celé „diva sekce“ nejméně výrazný, dokreslili alespoň jeho atmosféru.

Velkou zásluhu na doprovodném programu k němým filmům má dramaturg Zdeněk Blaha, který stojí za výběrem interpretů. Každý den s jiným trikem, pokaždé s názvem své oblíbené kapely, z merch stánků na koncertech. Spolu s Věroslavem Hábou, který uváděl všechny filmy, tvoří originální duo. Sekce nebyla monotónní, objevilo se elektro, lo-fi, industrial, umělci z undergroundu a nebo ti, kteří si, byť na okraji slávy, pořád zachovávají osobitou hudební tvář.

Neznám žádný jiný český filmový festival, který by tak dobře propojoval němý film s živou hudbou. Pokud takový existuje, kdekoli na světě, napište mi, přijedu.