Film a živá hudba: Salome vs. Tomáš Palucha

Diva dnešního dne, rusko-ukrajinská star Alla Nezimová, v roli Salome ve stejnojmenném němém filmu, který byl natočený mezi lety 1922 − 1923 Charlesem Bryantem.

Hudební doprovod Tomáš Palucha. Mezi lidmi na sále se šušká, kdože to ten folkař vlastně je. Kdo nečetl nebo nezná, nerozluští. Houbelec folkař, jsou rovnou dva, Jan Tomáš a Libor Palucha. Dnes navíc v doprovodu pana Bro. Pro zasvěcené žádné extra překvápko, pusťte si na Bandcampu nahrávku Špinavá hra a možná rozluštíte šifry v závorkách.

Trio si od začátku nedělá starosti s děním na plátně, aparát žhaví pár sekund před produkcí. Film dle Wildeovy divadelní předlohy v hlavní roli s divadelní herečkou už dopředu avizuje ustálenou šou přehnaných gest. Atmosféra je konstantně skličující, každý ví, co se stane, samotný akt se přibližuje jen pomalu. Kluci tvoří ke statickým a vyváženým kompozičním obrazům jednolitou atmosféru. Film je klipem. Obě kytary se pomalu vlečou, Bro doplňuje zvuky z kompu a klávesami. V plochách kytar se občas vynoří motivy spojené se stejnými objekty, prorok je vězněm. Měsíc se zabarvuje krví, ve vzduchu visí zlo a anděl smrti je blízko. Kytary sílí, noise je na dosah, kopíruje myšlenky Salome, nikoli dění. Vrcholem není smrt, ale zrození velmi drahé myšlenky. Při aktu tance, záminky celého průseru, se rozezní minimalistická varhanní rapsodie, oddechnutí od očekávaného konce, místo, kde kytary povolí. Pak dostane na chvíli prostor i basa a mluvené slovo. Pěkně česky, tak jako Tomáš Palucha, zvuk ale světový.

Film je divadlem, scéna je neměnná, děj bez akčních zvratů. Obskurní postavy, přehnaná gesta, výstřední ohozy a nelogické pohnutky vedlejších postav dělají ze snímku zajímavou podívanou. Doprovodná hudba není obskurní, nemá nelogické výstřely bokem, je statická jako její obrazová předloha. A přesto nakonec přinese hlavu Jana Křtitele na stříbrném podnose.