Film a živá hudba: Alfred Hitchcock vs. Sítě

Jak bylo několikrát zopakováno v průvodním slovu před projekcí, snímek Její zpověď zaujímá v rámci Hitchcockovy nabité filmografie významné postavení. Jedná se prakticky o první dílo s uceleným autorským rukopisem, který později vedl ke klasikám jako Vertigo, Psycho nebo Ptáci, ale zároveň také o jeho první zvukový film. Aby to nebylo málo zamotané, následně vznikla němá verze, těšící se překvapivě většímu úspěchu ze strany laické veřejnosti i odborné kritiky.

Právě němá verze byla promítána na Letní filmové škole. Po pulzujících Flash the Readies přišli na řadu pomalejší hudební rytmy a ruchy v podání elektronické formace Sítě. Kluci nejsou na královehradecké scéně žádnými nováčci – pravidelní návštěvníci filmovky si možná vybaví vystoupení noiserockové kapely Pavilon M2 několik let zpátky, ale to je zase jiný příběh. Veskrze minimalistický soundtrack místy připomínal filmovou práci Trenta Reznora, bohužel neposkytoval dostatek záchytných ploch a opravdu zapamatovatelných momentů. Naštěstí filmové kvality se obešly bez výraznější pomoci hudebního doprovodu.

Typicky hitchcockovská zápletka vypráví příběh znásilněné dívky, která v sebeobraně zabije neznámého útočníka. Svědek činu se ji následně pokouší vydírat a její přítel, shodou okolností policejní detektiv, manipuluje průběhem vyšetřování, aby vina padla na vypočítavého vyděrače. Hitchcock nešetří efektními záběry, když na úvod sledujeme úspěšný, byť nesouvisející policejní zásah, a na závěr tasí těžký kalibr v podobě napínavé honičky v prostorách Britského muzea. Mezitím nezapomíná ani na věrohodné prokreslení charakterů bojujících s vlastními výčitkami.

Sekce Film a živá hudba je možná teprve v polovině, ale úterní projekci horko těžko něco překoná, byť monotónní hudební doprovod lehce pokulhával.