Film a živá hudba: Marie od moře vs Planety

Planety si zahrály na filmové škole hned dvakrát. První den festivalu proběhl jejich regulérní koncert na podiu klubu Mír a den nato doprovázeli němý portugalský film režiséra José Leitão de Barosse Marie od moře z roku 1930. Nabízelo se tedy srovnání, jak si kapela ze Slezska poradí s nepísničkovou formou, která se k hudebním doprovodům většinou nabízí.

Film Marie od moře zprvu balancuje na pomezí dokumentu a hraného filmu. Počáteční záběry z denního života rybářů se pomalu usazují a snímek dostává dějovou linku. Planety začínají zlehka, potichu a opatrně s první záběrem. Postupně zesilují a během rozvíjející se dějové linie přidělují filmu jistou monotonii, drží hladinu. Vlny moře v jejich podání jsou spíš klidné, neustupují příliš do odlivu ani k vyburácenému přílivu. Taktéž filmový děj je nechává spíše chladnými, sebevražda kapitána lodi kapelou necloumá, dynamiku hry zvyšují jen pozvolna. Nejde o náhlé reakce na děj, změny nálad ani drobné epizodky. Zvuk Planet se valí monotónně dál, přes několik dějství najednou. Kdyby zvukař vytáhl volume doprava, bubeník vyměnil metle za paličky, kytara předimenzovala zkreslení a basák do toho víc třískal, byl by to sludgeový doprovod jak parní siréna, ta temnota tam byla. Alespoň jsem ji v tom viděl a chtěl vidět. Ale hrály Planety. Takto jsem dlouhou dobu čekal na změnu, nejen stejného rytmu, ale i harmonie.

Probuzení přišlo v druhé části filmu, když se na plátně objevily milostné scény, líbačka a tlachání. V kombinaci s postrockovými závany vznikal hořkokyselý feeling filmu, moment, kdy to Planetám sedí a jsou na správném místě. Takových momentů se do konce snímku vešlo ještě pár, muzikanti byli uvolněnější.

Je vždycky na kapele, jak film interpretuje. Jestli ho nazkouší dopředu nebo improvizuje na místě. Nejde o žádná pravidla a konvence. Vůbec nevadí, když je radost doprovázena smutkem a tragédie radostnými riffy, není to na vás, ale na nich. Důležité je, aby vás o tom přesvědčili a pak jste si mohli říct, proč ne? Já si teď ale říkám, proč jo.