Film a živá hudba: Pandořina skříňka vs Vac da Hawk & Karel Mojžíš

Cyklus Film a živá hudba je na LFŠ v Uherském Hradišti neuvěřitelně pestrý. Otázkou je, do jaké míry to má na svědomí dramaturgie této sekce a do jaké samotné uchopení snímku hudebníky. Dramaturgie skvělá, to bez debat. Vac da Hawk a Karel Mojžíš alias Vašek Havelka a Bonus předem přiznali, že půjde o dark ambient, ale stejně každý čekal, čím překvapí. V sále bylo plno, do posledního místa.

Téma Pabstova filmu Pandořina skříňka z roku 1929 je jasné. Když se skříňka otevře, vyvalí se zhoubný dar otevřeného zla. Jediné, co na dně zbývá, je naděje. A tak je to i u hlavní postavy filmu, kterou ztvárnila Louise Brooksová. Ač nevědomky, pomalu skříňku otevírá a tragický sled událostí nabírá na tempu.

Muzikanti to pojali ambientně a temně. Ten film taky tak černý byl. Na začátku, kdy nás režisér v podstatě jen seznamuje s hlavními postavami, kdy se scény rychle mění, až se v tom malinko ztrácím, to hrajou černě. Pořád po svém, nesleví nic. Přemýšlím, jestli se to vůbec hodí, ale pořád mám naději. První vražda a skříňka se otevírá, film přitvrzuje a pomalu vtahuje do děje. Kluci pořád postejnu. Občas se objeví Vaškova zdelayovaná kytara, nehraje melodie, jen doplňuje Bonusovy plochy a z celkového soundu ani atmosféry doprovodu nevyčnívá. Další zápletka a hrdinové si už pozvolna kopou hrob. Dynamika zvuků a ruchu nabývá na důležitosti, zvuk sílí. Temnoty se vyrovnávají. Zase uvažuju, jestli se to sem hodí. Nepochybuju, že dost improvizují, ale i o tom to je. Kuplířství a hazard, nekalá hra. Nevím, kde je ta avizovaná naděje, není vidět ani slyšet.

Noir feeling a náznak nedokončených melodií tentokrát nevisí u plátna, ale hraje někde opodál, k jinému filmu, který bych rád viděl. Přemýšlím o nějakém s dlouhými záběry, zpustošenou krajinou nebo v industriálních prostorách. Taková Kubrickova Pandořina odysea, to by bylo něco, panečku!