Folkové prázdniny: Krmě pro aligátory i lidové ornamenty

Pro mnohé hudební nadšence je léto jasně rozplánované na jednotlivé festivaly, červeně a s vykřičníkem by měly být v kalendáři označeny Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Jako každý rok, i letos je nutné podotknout – Folkovky, jak se zdomácněle akci říká, nejsou obdobou Porty ani Zahrady. Jedná se spíše o „malé Colours“, i když by se vzhledem k jejich třicetileté historii mělo spíše napsat, že ostravský počin je mladším, i když přerostlejším bratrem.

Po osm dní žije Náměšť skvostným festivalem s rodinnou atmosférou, kde se střídají menší, větší i obří jména české i světové hudební scény, hraje se v zámeckém parku, v podzámecké kapli, jamuje se v kempu u ohně, všichni se potkávají v jedné cukrárně na náměstí, lahůdkách a samoobsluze vedle, chodí si odfrknout k řece, nebo se zabavit do mnoha rukodělných dílen, muzikantských a tanečních workshopů, součástí jsou také přednášky i kolokvium. Případně můžete krmit desítky kachen u vodního toku, pozorovat čápy nebo obdivovat barokní sochy na mostě. Idyla? Nepochybně.

Čestný úkol zahájení akce dostali sokolíci z Rakouska, Federspiel. Mladíčci v lederhosen i manšestru svoje nástroje ovládali s bravurou, jenže lidovková dechařina není pro každého a už tak nepříliš spontánní náměšťské publikum se uvolňovalo až při energičtějším závěru, kdy došlo i na fúzi rakouské a mexické muziky.

Neděle patřila tradičně Zahradní slavnosti, letnímu karnevalu pro všechny smysly, ze kterého se radovaly především děti. Divadla, hry, průvod, žhnoucí slunce, pokrmy až z americké Louisiany. Do města totiž zavítala Sarah Savoy, multiinstrumentalistka z Grammy ověnčeného rodu cajunské aristokracie. Savoy hrála, vařila jambalayu, naslouchala štěbetání své dcery, večer pak nadchla publikum se svým triem na pódiu. Jak sama se smíchem dodává, cajunské texty nejsou žádná intelektuální poezie, motají se hlavně kolem chlastu, vězení, depresí, sebevražd nebo vztahů. Zkrátka z jižanského života. Od tradičních písní země aligátorů se nebylo nutné geograficky přesouvat daleko.

Následující Melody Makers Ondřeje Havelky čerpají z repertoáru muzikantů za velkou louží, leštit lakýrky nebylo třeba, eleganci početný soubor zvládl i bez podpory zúčastněných, Havelka si šarmem a vtipem nezadá s Oldřichem Novým, iluze let dvacátých je dokonalá. Melody Makers navíc letos odstartují dvacátou sezónu a nutno říct, že jsou ve vynikající kondici. V té bylo i divadlo VOSTO5, které předvedlo improvizaci par excellence.

Snad největším překvapením a zážitkem - roku - byl slovenský projekt Ornamenty. Ve spolupráci Slovenského ľudového umeleckého kolektívu, Pacora tria a Marka Pastírika vznikla dechberoucí věc, žádný folkloreček s bicíma, ale záležitost kladoucí si za cíl "hledat a nacházet nové umělecké kontexty a stylistické možnosti, které autentická lidová tvorba nabízí". Lidovky v nadčasovém pojetí, mnohdy napumpované jazzem i velkolepostí filmových trháků, aniž by se však vytratila jemnost a cit. Ornamenty zcela okouzlily i díky výborné zpěvačce Evě Miškovičové a bez přehánění geniální videoprojekci Jána Šicka.

Neočekávaná spojení jsou na Folkových prázdninách už standardem, letošní rok s podtitulem O odvaze, jich přinese ještě o něco více. Přesvědčte se sami – oficiální festivalový program končí v sobotu v noci, hrát se ale bude nepochybně až do nedělního kuropění.