For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

30\. ledna 2021 se v londýnském Institutu současného umění (ICA) konala „afterparty“ na oslavu života a díla britského kulturního teoretika, spisovatele a filozofa Marka Fishera, který vystupoval pod literárním pseudonymem K-punk. ICA vyzvalo diváky sdílet společný čas a až do noci pospolu poslouchat interdisciplinární párty, která slučuje nejsoučasnější filozofické koncepty a soudobou hudební produkci. Výsledkem byla několikahodinová sentimentální jízda plná lásky, hudby a naděje. Celý event je nahraný a na stránkách ICA k vidění až do 1. března.

Mark Fisher zemřel tragickou smrtí v roce 2017. Ve svém díle se nebál ožehavé interpretace současnosti a analýzy hudební výpovědi jakožto produktu soudobých společensko-kulturních jevů. Důležitá je jeho tvorba na poli populární kultury, hudební teorie a hlavně jeho nekonvenční a radikální politické názory. Mezi jeho nejznámější knihy patří bezesporu Kapitalistický realismus, který až depresivně připomíná, že „dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu“.

Událost samotná tak byla vzpomínkou, uměleckou výpovědí, reakcí na jeho dílo a na jeho poslední provokativní sérii přednášek, které nově vyšly pod názvem Postcapitalist Desire: The Final Lectures. Pod taktovkou kurátorky Natashi Eves spolu s Fisherovým editorem Mattem Colquhounem se představila pětice umělců: Tim Lawrence, Time Is Away, Incursions, Chuck Person a Iceboy Violet. Vizuály vytvořil non-binary umělec Sweatmother.

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Pokračovala abstraktní obrazová stopa, doprovázená syntetickými zvuky zremixovanými a až folkově znějící písní s opakujícím se textem „When you see where it is, but don't know where it is“, tedy „když vidíš, kde to je, ale nevíš, kde to je“. Následovala sekvence, která ladně proplouvala nejrůznějšími žánry až do příjemně položených beatů, které vyzývaly k tanci. Tim Lawrence je hudební kritik, který sepsal například historii houseové hudby Love Saves the Day: A History of American Dance Music Culture nebo Life and Death on the New York Dance Floor. Jeho část uzavřela píseň Dream Baby Dream od elektro-punkové skupiny Suicide.

Následoval audio dokument uměleckého dua Time Is Away. Hned ze začátku zazněla věta: „Odmítnout boj za lásku, která je svobodná i odpovědná, znamená v jistém smyslu odmítnout možnost lásky samotné.“ Pokračovalo několik zpovědí a stop, které vytvářely jedinečnou sonickou atmosféru. Ústředním tématem komplexního dokumentu byla pozice a zkušenosti ženy ve společnosti, a to jak v tradičních domácnostech a uspořádáních, tak v alternativních formách, jako je třeba squatting, ilegální párty nebo organizovaná komunitní domácnost.

Iceboy Violet si připravil upřímnou experimentální zpověď na rozhraní přednesu, rapu, možná až dekonstruovaného grimu. Jeho sekci uzavřela dynamická hudební pasáž vycházející z tradičně britského zvuku dubstepu a klubové kultury. Chuck Personova Mixtape for Mark nám zprvu připomněla, že „Future is uncertain“ a dále spočívalo v poklidném poslechovém příspěvku. Kolaborativní projekt Incursions nostalgicky uzavřel večer koláží hudby a výpovědí, které vyzývaly k hledání kolektivních prostorů, kde slovo, hudba nebo jen pocit mohou být sdíleny a vyslechnuty.

Odkaz Marka Fishera zůstává stále naživu. Noc v ICA nazvaná For K-Punk i celá další vlna kulturních eventů upozorňujících na výročí jeho smrti nám připomínají naději v boji proti konzumu a vybízejí k hledání jiného zdroje slasti, než jsou požitky pozdního kapitalismu.