Get to Heaven s Everything Everything

Role supportu se ujali Mayen, kteří přijeli na místo tramvají. Skupinu v čele s Lukášem Vydrou považuji za jeden z největších objevů posledních let, kytarový lo-fi dream pop v jejich pojetí může v rozjetějších kouscích připomínat The Drums. A v těch intimnějších si jdou zase vlastní romantickou cestou, která ve vás zanechá otisk. Bohužel v Akropoli bylo všechno špatně. Počínaje technickými problémy a dramaturgií, konče diváky v sále. Sladká mozaika, kterou jindy tak bravurně skládají, zůstala nedokončena. Matně vzpomínám na jejich koncert na Famufestu, jemuž potemnělá atmosféra The Chemistry Gallery dodala něco navíc.

Zatímco pro Mayen bylo pódium velké, pro Everything Everything zase malé. Čtvrteční noc v hlavním městě byla ve znamení volby, co koncertní sál, to zajímavé jméno nadosah: Kraftwerk, Kings of Convenience, ASAP Nast, Westkust. Nejspíš i kvůli tomu sál nepraskal ve švech, mnohem více se do nich opíral hlas zpěváka Jonathana Higgse. Otázka číslo jedna: bude jeho hlasový rozsah stejně proměnlivý a naléhavý jako na nahrávkách? – Ano, bude. A byla to síla!

Skladby z nové desky Get to Heaven byly oproti předešlým pochopitelně v přesile, bohužel se nedostalo na některé starší komornější singly. Když Foals letos vydali desku What Went Down, kritika se do nich opřela za jejich snahu o přímočarost, jež má být tahákem na halovém turné. A stejným nešvarem však trpí i Get to Heaven. Na studiovce je to ukryté pod angažovanými texty, na koncertu neustále hecující kapela po půlhodině lehce omrzí.

Texty silně kontrastují s veselou hudbou, když inspirací jejich vzniku bylo i sledování televizních zpráv. Naživo zvláštní... Z chvilkového zamyšlení probraly starší singly, které rozbily monotónnost, danou i Higgsovým projevem. Koncert manchesterských (indie) art rockerů byl rozporuplnější, než se dalo čekat, ale alespoň poukázal na to, že věci nejsou černobílé.