Články / Recenze

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

Tereza Škoulová | Články / Recenze | 14.04.2019

Omšelá průčelí domů, za nimiž tušíme prázdnou pláň. Bílé krychličky s temnými otvory vysklených oken. Opuštěný modernistický kostel plný světla, ale bez lidí. A samozřejmě výpravné bannery na fasádách zubožených ruských chalup. Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic. Původně politický význam, ve kterém se nehezká pravda přetírá narůžovo, rozšířil o neméně bizarní a znepokojivý rozměr měst, která místo bydlení slouží komerčním či vojenským účelům.

Gregor Sailer je dobrodruh. Pracuje s formátem 6 x 9 mm, takže samotný aparát váží dvacet kilo. Nejradši fotí, když je zataženo, protože tlumené světlo nevytváří na fotografiích výrazné stíny. Nadšený je z písečné bouře, během které lze zaznamenat dramatický pohyb mraků, ale stejně tak ho vzrušují vzdálené mrazivé oblasti, kde teploty klesají k minus padesáti stupňům. Stejné útrapy, jaké zažívá v extrémních podmínkách, postihují také jeho klasickou fototechniku. Může se stát, že z fotografií nebude nic.

A není to krásná architektura, která ho uchvacuje. Taková práce by Gregora Sailera nebavila. Vydává se do nepřístupných míst, po nichž hodiny pátrá na internetu. Dostat povolení ke vstupu trvá měsíce, omezená je i doba, po kterou může na místě zůstat, samozřejmě pod permanentním dozorem ozbrojeného doprovodu. Aby to sám sobě ztížil – a také proto, že materiál klasické velkoformátové fotografie je drahý –, každou stavbu vyfotografuje pouze jedenkrát.

Pracuje pomalu: nejprve si celou scenérii obejde a prozkoumá všechna zákoutí a teprve poté se vydává fotit. Snímky pořízené dlouhou expozicí v řádu vteřin v divákovi vzbuzují vnitřní neklid. Diváka neznervózňuje obraz sám o sobě, jako je tomu třeba u inscenované fotografie, napětí vyvolává až kontrast mezi nadčasovou krásou architektonických forem a vědomím toho, k jakému slouží účelu. Dojem nepatřičnosti zesiluje fakt, že Gregor Sailer jen výjimečně fotí lidi. Stavby, v nichž nikdo nikdy nežil a pravděpodobně žít ani nebude, jsou výmluvné svým statickým, nadpozemským a podivně bezduchým půvabem.

Jakkoli se fotografický styl Gregora Sailera může zdát dokumentární, z fotografií Potěmkinových vesnic je zřejmé, že k práci přistupuje s až pedantským estetismem. Z jeho obrazů vystupují přísně geometrické struktury, architektonické vrstvy připomínají krajkoví, nebeská modř je potlačena do kovové šedi, odstíny bílých fasád ladí s tóny stínů v písku. Jeho série nás nutí meditovat nad harmonií barev a linií, ale nenechá nás příjemně spočinout. Na povrch se drásá vědomí lidské hlouposti, nenasytnosti, krutosti a marnivosti. I když i tady prosvítá naděje: kdosi v umělém městě, kde jsou cvičeni američtí vojáci, natřel kupoli mešity namodro.

Info

Gregor Sailer – Potěmkinovy vesnice
29. 3. 2019 - 5. 5. 2019
Galerie Fotografic, Praha
web galerie

foto © Gregor Sailer

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...