Články / Recenze

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek | Články / Recenze | 25.03.2024

Je to jako probuzení ze zimního spánku. Spánku, který trval dvacet let, během nichž svět kolem kvapíkem běžel dál a hybernující těleso nechával nerušeně odpočívat v podhůří. Usazená na půl cesty mezi Frýdkem-Místkem a Frýdlantem nad Ostravicí uprostřed beskydských svahů a lesů procitla opět v loňském roce k životu formace Garlands. Zdá se, jako by dvě dekády trvající pauza proběhla kolem kapely bez povšimnutí a nová hudba tak přicházela ze zapomenutých míst minulosti.

Zvukem Ztracená místa navazují tam, kde kapela skončila v roce 2003 se svým albem Osamělý večer, tedy u poctivého kytarového zvuku odkazujícího na kapely jako Siouxsie and the Banshees nebo Killing Joke. Na první letmý poslech se může u novinky vkrádat myšlenka, že se jedná snad téměř o obyčejný kulturákový rock, jakého nabízí české periferie víc než dost. Vyplatí se ale do hudby Garlands ponořit pozorněji. Jejich pojetí rocku s prvky gothic-punku totiž nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost. Stránkou kapely, která ji úspěšně vyčleňuje z výše zmíněné kategorie odrhovaček, jsou především dechy v podobě klarinetu a flétny, které vstupují do tradičních a umně zahraných kytarových vzorců občas zcela znenadání a posunují tak beskydskou skupinu o několik úrovní výš.

Nejhutnější atmosféru stoupající jako mlha nad Radhoštěm najde posluchač v samém závěru v songu Poslední cesta. Hřbitovní tématiku doplňuje flétna, která se zde osamoceně bez klarinetu dostává do nejzajímavějších poloh, basová linka vystupuje do popředí nejvíce z celé desky a dotváří potřebnou hloubku. To vše v polovině písně doplňuje hlas Rudolfa Hrušinského v roli Karla Kopfrkingla, což příhodně, a v tomto případě nelacině, dotváří dojem výletu na krchov, kde symbolicky končí cesta celé nahrávky.

Ztraceným místům by podobně intenzivní atmosféry slušelo více a je škoda, že nenabídnou během svých třiceti minut příliš dalších výraznějších výletů pryč z bezpečných vod jako Poslední cesta a drží se spíše sveřepě svého výchozího zvuku. Části alba, jako například Pod maskou nebo Černí koně tak skutečně spíš jen procválají kolem, než aby se zaháčkovaly v mysli. Téměř čtvrt století stará původní tvorba kapely přitom nabízí tóny deroucí se pod kůži hned od úvodních akordů otevíráku Vitriol, při jehož poslechu se zdá, jako by vám někdo nožem pomalu přejížděl po zádech.


Ztracená místa jsou hrou na jistotu a navazují na to, co Garlands fungovalo v minulosti. I tato jistota ale servíruje dostatečně svébytný materiál, který si svoji pozici v rámci českého undergroundu v klidu obhájí. Doufejme, že nebude třeba čekat dalších dvacet let, než se Garlands vydají hledat další nepoznaná místa, která jim vlijí do žil i touhu po ještě větším hudebním dobrodružství, ať už na hřbitovech, nebo jen uprostřed hustých lesů.

Info

Garlands – Ztracená místa (Malárie, 2023)
web kapely

foto © Petra Pešatová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace