Hádanky z Utrechtu #1: Rok změny

„Některé věci se nedají jednoduše vysvětlit,“ zazní ve snímku Spaza – Road to Johannesburg, který zahájil letošní ročník festivalu Le Guess Who? Sedíme v menším zaplněném sále artového „multiplexu“ Louis Hartlooper Complex. Neznámý chlápek vedle mne po filmu pronese: „Tak ono se to opravdu děje.“ Znám ten pocit, nebyl jsem si jistý ještě na letišti.

Z kina se vydávám kolem kanálu Oudergracht, město je stále stejně malebné. Všechno svítí, okna jsou odhalená, různobarevné domky jako z cukrkandlu. Navíc to tu zase žije, snad každý podnik má vytaženou zahrádku venku, nedostatek stupňů dohánějí tepelné zářiče a všude je veselo. Skoro jako by se během těch dvou let nic nezměnilo. Jenže ano, ostatně i letošní ročník Le Guees Who? bude v mnohém jiný než ty předešlé, sami pořadatelé hovoří o „roku změny“. Právě úvodní snímek věnovaný jihoafrickému proměnlivému kolektivu Spaza může být nejlepší ukázkou toho, jak oni sami tuto změnu vnímají. Kolektiv Spaza patřil k původně ohlášeným jménům v programu, ale ze zřejmých důvodů se akce nakonec účastnit nemůže. Tak jim pořadatelé věnovali alespoň symbolické místo. Zároveň je snímek uváděn v rámci nové festivalové platformy Cosmos, jakési hybridní stage, která propisuje program festivalu do online prostředí. V rámci Cosmu budou uváděny dokumentární filmy, rozhovory, koncerty i DJ sety. Celý online program by měl přiblížit atmosféru akce těm, kteří se letos do Utrechtu nedostali. A možná i rozšířit povědomí o něm.

Snímek Spaza – Road to Johannesburg mimo jiné představuje, v čem je festival Le Guess Who? výjimečný. Kolektiv Spaza vychází z komunity okolo jihoafrického labelu Mushroom Hour Half Hour (více najdete ve Full Moonu #121), jde o neustále se měnící sestavu hudebníků z různých oblastí, kteří našli zalíbení v improvizaci. Na obou albech souboru figuruje rozličná sestava, podobné je to i na koncertech, kterých mimo JAR moc nebylo. Právě na výzvu uměleckého ředitele festivalu Le Guess Who? Boba van Heura mělo proběhnout první ucelené evropské turné souboru. Pod kuratelou trombonisty a pianisty Malcolma Jiyaneho – má logicky hlavní slovo i ve filmu zachycujícím přípravy a natáčení – vznikla speciální sestava pro utrechtský festival, včetně zcela nového repertoáru, který vyjde na desce na jaře 2022. Podle ukázek z filmu je na co se těšit, chybět by neměly spirituální pasáže, zuluské zpěvy ani taneční funk. Spaza zase úplně jinak a opět svůdně.

Od Oudergrachtu se dostávám až na zábavní náměstí Neude, zahýbám nahoru směrem k oblíbenému kostelu Janskerk, kde v pátek vystoupí katalánská dvojice Tarta Relena, na kterou se těším skoro nejvíc. Procházím zezadu kolem místního majestátního Domu, stále zahaleného lešením, částečně zakrytým netkankou v městských barvách, milé. Tady už je narozdíl od halasného rozesmátého Neude ticho a klid. Zítra to vypukne naplno, jsem na to velmi zvědav. Korona se na festivalu podepsala, nakonec těch změn v programu ale tolik nebylo. Ještě deset dní před akcí oznámili pořadatelé více než čtyřicet nových programových bodů, na druhou stranu snížený počet venues a hlavně striktní půlnoční večerka celkový obraz akce určitě změní. Ale to nevadí, protože se to opravdu děje.