Hell Fuck Yeah (Hockey Dad)

Pondělní koncert Hockey Dad v Rock Café na pražské Národní třídě byl zmenšenou obdobou nedávného vystoupení Dune Rats ve Futurum Music Baru. Obě jmenovaná uskupení přijela z Austrálie a přivezla s sebou instantní letní atmosféru a pogo. Bylo plno, aussie rocková scéna v Česku je stále velmi oblíbená.

Večer zahájili plzeňští Donnie Darko. Jejich devadesátkový alternativní rock s hlavní hvězdou hudebně příliš nesouvisel, ale fanouškovská spojitost byla patrná z triček zmíněných formací, které na sobě měli někteří členové. V sále to pak vypadalo jako na přehlídce merchandisingu kapel z nejmenšího kontinentu, byly tu modely Skeggs, The Chats nebo Violent Soho, ačkoliv poslední jmenovaní Evropu už dlouhé roky nenavštívili. Donnie Darko věnoval pozvolna se plnící sál solidní odezvu.

Dust jedou s Hockey Dad celé evropské tour. Ve zkratce by se jejich hudba dala přirovnat k velmi mladým Viagra Boys, kdyby jejich frontman byl King Krule. Dust měli problémy s přeřvaným zvukem a chvílemi byla znatelná jejich frustrace, dokázali ji však přetavit v bojovnou atmosféru, jež dodala jejich výkonu na intenzitě. Během závěrečného skoku frontmana do lidí už to v sále vřelo. Nepříliš známé kapele pravděpodobně vzroste v regionu Czechia poslechovost na Spotify.

Hockey Dad před startem svého setu pustili slavnou skladbu Covered in Chrome od krajanů Violent Soho. Česká angličtina se při tom mísila s australskou a publikum znalo každé slovo, nejenom ikonický výkřik „Hell Fuck Yeah“. Hockey Dad začali suverénně, jen zkraje nevynikal zpěv kytaristy Zacha Stephensona, a to byla velká škoda, později se totiž ukázalo, že přijel ve výborné formě. Návštěvníci Rock Café slyšeli tři dosud nevydané písně hojně využívající nového baskytaristu, což je stará novinka, jelikož po většinu kariéry kapela vystupovala pouze v sestavě basa a bicí. Setlistu dominoval novější materiál a na příliš kousků z debutu Boronia se nedostalo, to ale nikdo v publiku moc neřešil. Došlo na crowdsurfing, pogo a další srandy, vzhledem k výšce stropu měl nejeden surfař odřené čelo nebo záda. Mnohdy to vypadalo, že snem každého crowdsurfera je doplout do třetiny sálu ke kovové konstrukci a pověsit se na ni. Noční můra všech produkčních.

Kouzlo Hockey Dad spočívá krom hudby v jejich přístupnosti, patří totiž ke kapelám, které se baví s fanoušky i dlouho po koncertě. Sdílí zákulisní informace o ostatních australských kapelách, podělí se o pizzu a pivo z backstage. Pokoncertní část večera tak mívá atmosféru srazu vzdálených přátel.