High Contrast rozcukroval Roxy

Prokletí adventu – přátelská nálada, vánoční večírky, tři na každé úterý a sedm na každý pátek, kdy, kam? Dáme pivo v osm tady, žbambéro v deset támdle a ve dvě snad už budem tančit. „Tady je na šatně úplná apokalypsa, jedem pozdě,“ radši zamlčím burrito na Pštrossu, „tak to si tady zopakujete“. Jsme amatéři, chodit kolem půlnoci do klubu, s kabáty v rukou stihnem pivo. Vyprodané Roxy? Při tanci dole rameno na rameni, ale prázdný stolek na sbalení se vždycky najde.

Dimension očividně čekal pouze na nás, set začíná se znatelným zpožděním. Tenhle frajer v černé košili hraje kombinaci mainstreamového dnb a nečekaných zlámaných vypalovaček. Dohromady je lepí hipstrdramy – mám na mysli experimentátory, jako je Rockwell nebo 1991, do žádného subžánru nespadají, zní divně a já je mám moc rád. Ke konci se trochu nudíme, osvědčený recept se příliš opakuje, čekáme na vysněné nemocniční afro.

„Bude hrát remix Adele?“ „A bude hrát to, co zní jako Cry Me a River?“ „Všechno bude!“ High Contrast otevírá svoji poslední peckou Remind Me, jinak je ale první čast setu celkem standardní liquid. Pak sklouzne do temnějších vod, soulové vokály nechá na břehu a páčidlem rozbíjí vodníkovy hrnečky. Chrr chrr kchchch, vrčí techstepy, Lincoln tu nehraje poprvé a ví, že české publikum se s tím nemaže, i v liquidovém setu je potřeba trocha skřípání. Závěrem setu cukruje vlastními hitovkami Roxy jak bábovku, ukápla by nejedna slza nebýt tance o život – na slzy není zbytí.

Následuje Trimer, kterého jsem ani neviděl na plakátu, a atmosféru trochu zpacká. „Hlavně sypat aspoň na 185, pak je jedno, co hraješ,“ takový z něj mám pocit. Meh. High Contrasta si ale zkazit nenecháme, ranní chillout, procházka se samozou a lahváčem.