hip hop kemp part ii: hodný, zlý a bouřka

V reportu z prvního dne Hip Hop Kempu jsem zmiňoval spolupráci MCs a DJs. Dle hiphopového kánonu by se ale nemělo zapomínat ani na breakdance, beatbox a grafitti. A tradičně nechybí ani ve festivalovém jízdním řádu. V breakdance areně b-boys bez přestání soupeří o potlesk davu, o kousek vedle nikdy nekončí basketbalová utkání, betonová zeď obklopující areál získá každoročně několik vrstev nového nátěru, freestyleři si nedají pokoj dlouho do noci a všude po areálu duní boomboxy a autorádia. Právě atmosféra je tradičně silnou zbraní, protože kreativní duch se projevuje často spontánně a kulturní život festivalových návštěvníků probíhá u rybníka sousedícího s areálem, vedle cesty do areálu nebo ve stanovém městečku. Nejednou se tak můžete zastavit u improvizovaného battlu kdesi v řadě aut a zůstat až do rána. Tedy pokud se zrovna nad areálem neprožene bouřka.

Páteční program hned na začátku představil černého koně festivalu, Little Simz. Uhrančivá rodačka z Londýna nenechala nikoho na pochybách, že by jí více slušelo pozdější časové okno, sympaticky nemotorné pohyby kombinovala s místy frenetickým diktátem rukou a originální krokovou variací v twostepovém rytmu. Její přednes byl nadstandardně čistý, z očí probleskovala dětská radost, která se okamžitě přenášela pod pódium, a několikrát dobře zapracovala s davem, z něhož mačkala energii opakovanými nástupy, a v předních řadách nakonec nechyběl ani moshpit. Na čtvrtou odpolední velice slušné skóre.

Poté na řadu přišla parta D.I.T.C., reprezentující devadesátkou éru a desetiletími prověřená jména. Na pódiu se ukázali Diamond D, Lord Finesse, OC, AG a DJ Boogie Blind. Z kompletní sestavy tak chyběl jen Buckwild a dle očekávání Fat Joe. Ve vzpomínkách samozřejmě došlo také na zesnulého Big L, jehož památku nemohli dle nepsaného kodexu opomenout. Naštěstí letos se vzpomínalo na padlé vojáky o řád míň než v jiných letech a příležitostná reminiscence tak ani nebolela. D.I.T.C. sice mají své nejlepší roky za sebou, ale na scéně pořád platí za známku kvality. Po pódiu se sestava veteránů pohybovala se zřetelnou sehraností, byť na druhé straně chyběla snaha opustit komfortní zónu. V přední části mola se prezentoval vždy jen jeden, zatímco zbylá trojice mu kryla záda rovnoměrně rozprostřená do stran pódia. Až nakonec došlo na společnou choreografii, která by koncertu slyšela více i v jeho průběhu. Jednalo se o příjemnou exkurzi do dob minulých s mírným nádechem nostalgie. Jen bych se nebál přidat na pódiovém projevu. Důstojnost zůstala neporušena.

Odisee & Good Company? Odisee je rozený sympaťák, který na nezávislé scéně už stihl takřka vše, a bylo vidět, že by rád stoupal ještě výš. S kapelou za zády působil suverénně, plynule přecházel mezi rapem a zpěvem a nejednou vokálně zvládl i náročné party. Výborně fungovala spolupráce s kapelou, mezi níž a vystupujícím neustále proudila živá interakce, vzájemně se doplňovali a přihrávali si na chytlavá sóla jednotlivých členů ansámblu. Odisee sršel energií i úsměvy, vytrvale běhal po pódiu a dobrou náladu rozdával do všech stran. Pozitivnímu naladění bylo učiněno více než za dost. Tomu však měla být rychle učiněna přítrž, protože v backstagi už čekal král nesmlouvavosti a rapový pekelník Vinnie Paz.

Na koncertech už jen on vláčí káru s názvem Jedi Mind Tricks, doplnili ho kumpáni 7L a Esoteric. Vinnie Paz nikdy neoplýval výraznými pohyby a místo nich s drinkem v ruce přesně frázoval hlubokým hlasem do masivních podkladů. Intenzita je parametr, který nejlépe vystihuje charakter desek i živých show. Paz působil suverénně, ani jedinkrát nenechal nikoho zapochybovat, že z technického provedení za celou kariéru nic neztratil, působivě intonoval v hymnách, na kterých vyrůstala nejen moje generace. Na řeči nezbyl prostor a publikum nedostalo vydechnout až do konce. Koncert by mohl trvat klidně dvakrát déle a stejně by málokdo dokázal odtrhnout oči od pódia.

Poté už se areálem prohnala divoká letní bouřka, kvůli níž jsem nedošel na Main Source, což bylo prvním osobním zklamáním festivalu. Druhým byla ohlášená změna sobotního programu. Common nakonec nepřijede kvůli vážným zdravotním problémům a produkci se na poslední chvíli povedlo sehnat Mose Defa. Byť nejsem velkým Commonovým fanouškem, místo Defa, který se tu už dvakrát otočil, bych ho viděl raději. Ale počasí ani zdraví neporučíš.