Hodný stoner, málo stoner (Floor vs. Minsk)

Stejně jako u nahrávek je i naživo potřeba určitá míra soustředění a zábavová kapela Minsk rozhodně nejsou, byť zejména posledních pár minut When the Walls Fell ukázalo, že jí být umějí.

Pokud ještě před pár měsíci po oznámení turné Floor a Minsk nebylo jasné, koho bude mít večer za headlinera, po prvních recenzích a prvním streamu nového LP Minsk - The Crash and the Draw, se pomyslná ručička na vahách divácké atraktivity začala povážlivě vychylovat minským směrem. Když Metalsucks zveřejní článek s titulem „Holy shit you guys this new Minsk album“ a chvalozpěvy opakuje asi v dalších pěti, tak nezbývá, než si desku doopravdy poslechnout. A ti, kteří to udělali, byli pravděpodobně i těmi, kteří na kopec dorazili.

Ještě předtím, než měli Minsk možnost stvrdit kvality nového alba naživo, nastoupili krajani Floor z Miami. Jejich post-double-reunionová deska Oblation vyšla už před rokem a sklidila tehdy celkem slušné ohlasy. „Hey guys, ready to rock?“ Lehce úchylné intro k padesáti minutám stonerových riffů, z nichž u minimálně některých se ani nechce věřit, že něco tak plynulého a od ruky nevymyslel už někdo dávno před nimi. A to není málo. Floor ale nejsou jen popíček a občas se dostávají až na hranu radikálního sludge (Sneech!), což byly momenty, kde by instrumentální provedení určitě sneslo mnohem víc energie. Možná je to omamujícím efektem floridského slunce, pod jehož paprsky riffy vznikaly, ale sludge tohohle chilltypu v potemnělé Sedmičce úplně nejede (a asi ani nikde jinde) a na intenzitě nepřidával ani fakt, že na deskách jinak výrazný vokál Steva Brookse nemohl soupeřit se dvěma nahulenýma šestistrunkama. Doufejme, že až se v květnu vrátí na místo činu se svojí druhou kapelu Torche, tak bude nasranější. Jak praví jedno staré turecké přísloví: hodný stoner, málo stoner.

Pražské postmetalové jaro mezitím pokojně pokračuje a Minsk byli dokonce tak v klidu, že zvučili až těsně před setem. Ze svého připraveného sedmdesátipětiminutového koncertu tak mohli zahrát zhruba dvě třetiny, rovná se pět dlouhých tracků, a to pátý až po večerce. Kromě tříměsíčního otvíráku předposlední desky se činely otáčely výhradně v rytmu novinky The Crash and the Draw, která zazněla od A do Z, bez většiny písmenek uprostřed. Vybrnkávané intro To the Initiate odstartovalo komplikovanou cestu po přeřvávaných multivokálech, subtilních elektronických podkladech a neúnavné palbě bicích přechodů. Zvukovou mnohovrstevnatost nahrávky se naživo podařilo přenést s vypětím všech sil, ale ano, podařilo. Pěvecká kondice zejména kytaristy Chrise Bennetta nebyla na vrcholu, ale zároveň to byly právě vypjaté party dvou přeřvávajících se kytaristů/zpěváků, které měly největší sílu. Stejně jako u nahrávek je i naživo potřeba určitá míra soustředění a zábavová kapela Minsk rozhodně nejsou, byť zejména posledních pár minut When the Walls Fell ukázalo, že jí být umějí, když rock’n’rollový riff ve stylu Kvelertak (a to bez urážky) vygradoval do kolosálního závěru. Pokud byla dle slov Minsk pocta hrát s Floor, které obdivují už mnoho let, tak to na Sedmičce a asi i na celé tour muselo platit i naopak.