Houpačky pro všechny (BirdPen na Sedmičce)

Strahovský stadion dává po setmění vzpomenout více na zaniklou civilizaci než na sportovní svatostánek. Monumentální věž odvětrávací šachty, která se otírá o lampami osvícené nebe, pak na dalekou budoucnost. Atributy minulosti a budoucnosti měly v pátek večer své opodstatnění. Na Sedmičku si totiž odskočila depresivní partička s odznakem BirdPen na klopě, aby představila svoji staronovou tvář. Ačkoli vypuštěná tiskovka nešetřila filosofií všedního dne a přispěla zrnkem písku do diskuze o míře svobody uvnitř státních systémů, na koncertě šlo mudrlantství stranou. Anebo ne?

Dresscode večera: černá. (Depešáci tu protentokrát nebyli.) Tím se BirdPen od Archive, kde Dave Pen hospodaří také jako frontman, neliší. Duše obou uskupení spojuje téměř totožná depresivní atmosféra a rozpoznatelný rukopis dlouhých inter přecházejících plynule do skladeb. Po úvodní melancholické Like a Mountain přišla The Safety in Numbers Is Now Zero, jejíž melodická výbava zaplní vaši mysl do posledního místečka. Bytový designer hadr.

V souboji se starším materiálem jsou novinky umírněnější, fanoušky ale potěší tradiční předvídatelnost, tohle kvarteto rozhodně nepatří do škatulky strukturálních experimentátorů. Sázejí na postrockový minimalismus, avšak přímočařejší a více gradující. V tom by problém nebyl. Ale... Máte-li skladbu typu Machines Live Like Ordinary People, u který se podruhé za večer snažíte dostat do tempa, a pak přijde ledová sprcha v podobě protáhlých inter/skladeb, vzpomenete na Pavlovův reflex. Slintáte po tom, aby rytmus nepolevoval a kluci mohli naplno využít bohatě vybavené pedal boardy. To se povedlo u Alive a pak až při Equal Parts Hope And Dread. Ale dobře, BirdPen nejsou kapelou, na kterou jdete primárně lítat ode zdi ke zdi jako tenisový míč. Raketu na srdce.

Ačkoli koncert nepatřil mezi nejrozjetější, kapela nepůsobila nedotknutelně. Pen se sice omezil jen na pár vět, v rozhazování nohou byl ale vstřícnější. Koncert postavený na kontrastech. Bílá a černá, stejně jako estetika kapely. Do kýženého „tyvole“ chyběl ještě jeden světelný rok nebo aspoň čtyři další Only The Names Change, kterou se BirdPen rozloučili se Sedmičkou a s Prahou, planetou, hvězdami a jsoucnem. No tyvole.