Hradecký slunovrat: v zámku a v podzámčí

Kromě krásných kulis klasicistního zámku láká festival Hradecký slunovrat především na hvězdy nezávislé rockové a folkové scény a také na přátelskou, takřka rodinnou atmosféru, kdy to působí, že se zná každý s každým, a kdo ne, ten se seznámí. První den čtvrtého ročníku nabídl jména jako Priessnitz či Please the Trees. Úplně první vystoupení na stagi pod Bílou věží patřilo Houpacím koním.

Ti sice museli odehrát svůj set, skládající se především z písní z loňského alba Kde jste mý přátelé dneska v noci, bez basáka, dojem to ale nijak nepokazilo. Kapelu mohlo jen trochu mrzet, že hráli pro posedávající a teprve se rozkoukávající obecenstvo. I tak došlo na přídavek, který všem kapelám halasně domlouval moderátor hlavní stage, což působilo poněkud úsměvně. Frontman Jiří Imlauf měl kromě toho ještě autorské čtení svých deníkových záznamů Ústí hlavně, nicméně to bylo v době koncertu Please the Trees.

Dilema, nebo jasná volba? Please The Trees jsou jednou z nejlepších českých kytarovek současnosti, což potvrzuje třeba účast na lublaňském MENTu, kde sklidili uznání i od britského serveru Louder Than War Magazine. Na slunovratu odehráli intenzivní set postavený na vypiplaných kytarových riffech Václava Havelky v souhře s bicími a basou jeho dvou kapelových kolegů Jana Svačiny a Míry Syrného. Přidejme civilní zpěv frontmana Havelky, který do celku harmonicky zapadá a neupozaďuje další nástroje, což potvrzují jak nahrávky, tak živá vystoupení.

Největším lákadlem prvního dne programu byli pro většinu lidí Priessnitz. I přes déšť, který se objevil v podstatě ve chvíli, kdy kapela dozvučila, a trval asi do půlky koncertu, se prostor před stagí na zahradě zámku slušně zaplnil. Stejně jako Houpací koně i Švejdíkova kapela vydala v loňském roce úspěšné album Beztíže (deska roku podle Full Moonu), které tvořilo podstatnou část setlistu. Kromě hitů jako Mrzáci, Žena nebo sladkobolných Kdosi mi říkal a Tam na poli samozřejmě došlo i na staré písně Neboli, Jaro či Děláže, které měly největší ohlasy. Stejně jako ostatní kapely vystupující na Stagi Pod Bílou věží Priessnitz svůj koncert odmakali se zápalem a grácií, Švejdík byl ale ze všech frontmanů přece jenom nejcharismatičtější – a koncert si společně s diváky evidentně velmi užíval.

Příjemným intermezzem mezi rockovými koncerty bylo odpolední vystoupení folk-jazzové písničkářky Martiny Trchové a jejího akustického tria, které navodilo houpavou barovou atmosféru a zakončilo vzpomínkou na Zuzanu Navarovou a její Cestu dom, což v danou chvíli a na daném místě přesně sedlo festivalové náladě.